Radost až na kost

Dneska se mi splnil několika-(skoro se dá říct dlouho)-letý, sen. Od kamarádky Edity jsem dostala domácí pekárnu. Na můj vkus i počet dětí doma je sice trochu malá, ale to mi v této chvíli absolutně nevadí, protože se samozřejmě darovanému koni na nic nehledí a já jsem nadšená nadšená nadšená z toho, že snad konečně budu moct s úspěchem dělat kynuté buchty. A pak bude nadšený i chlopek. Určitě.
O den později:
No, tak jsem to zkusila a teda asi se fakt se mnou to kynuté těsto nebaví, ať už s přístrojem nebo bez něj. Nevyšlo to. Nevykynulo to, nedopeklo se to..... Takže na buchtu si absolutně netroufám. Pomoooooooooc !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
O další 2 dny později:

Sláva, sláva, haleluja. Povedlo se!!!!! Problém byl ve 2 roky starém sáčku s kvasnicemi. No jo, příště budu lépe prohlížet expirační dobu na surovinách. :-)