Mám počítače v práci tak moc, že se mi už doma na něm nic tvořit nechce a jen konzumuju.
Každý den po práci se jdu odreagovat k záhonkům, jeden si vypleju a další den další a jak dopleju, tak můžu začít z druhé strany znovu. Vždycky někdo za mnou přijde a je to moc dobrý čas na pokec. Sice jediný, kdo mi pomáhá je M., děti většinou jen kecají, ale to mi nevadí. Je to moje relaxace.
V práci je to super od té doby, kdy mě "degradovali" a přehodili s jinou asistentkou, která už to všechno zná a mě dali na její pozici. Jsem v klidu, s moc milými lidmi a za stejné peníze. Nosím jim do práce domácí vajíčka a už jsem darovala kvásek na chleba a kolegyně peče a jde jí to moc dobře.
Podle fotek u Soni je vám jasné, že koupelnu ještě nemáme, ale máme vylitý beton v chodbě a koupelně, takže step aerobik už není naším denním chlebem. 1 týden jsme dokonce baletili mezi trubkami na podlahové vytápění. Ale všechno je už zalito a teď jsme ve fázi, kdy nutně musíme oddělit starší generaci od té naší. A pak se uvidí.
A snažím se semínkařit. Zatím jen ředkvičky, špenát, roketu a asi se mi vysemení i pórek, co jsem nevytrhala ze záhonu na jaře.Fotka je z května, kdy se Janek rozhodl, že vykope pařez od uřezaného ořešáku. Trvalo mu to sice 2 dny, ale zvládnul to hezky.
A taky jsem si koupila dřín a M. mi ho posekal, ale vypadá to, že snad dobře zakořenil a obrazí.
