Venku romantika jak prase, ale kozy už ani nechtějí chodit z chlívku na procházky.
Pravá se krásně kulatí, vemínko se jí nalívá, ale nechce si na něj nechat šáhnout, tak doufám, že až přijde čas dojení, tak se to změní, jinak nevím, jak se k tomu mlíku dostanem. Nevíte někdo, jak se to dělá? Jestli ji pomaličku zvykat, třeba u jídla ji ošahávat, nebo to nechat být až budeme chtít začít dojit? To jsem nikde nenašla.

Doma pokračujeme ve výstavbě stěn, ale jde to strašně pomalu. Na můj vkus. Všude nářadí, vaty, kousky sádroše, kousky dřev.......
Jenže, jelikož nám začal padat sklep (dům nám prý nespadne, M. doufá), tak místo stěn v pokojích se bourala a staví stěna ve sklepě. Já to tak vidím, že za chvilku budeme mít nový barák. Uááááááá

Tak jsem dneska v noci opět nespala. Tentokrát kvůli kačenám. Probudil mě hukot venku, kdy jsem myslela, že to jede stroj na odhrabání sněhu, ale jak jsem vykoukla ven, tak jsem zjistila, že to hučí vítr v lese nebo v dolině okolo nás. A do toho se ozvaly kachny zpoza stodoly. Takže mi se v hlavě rozfrčelo, proč se ozývají a že jim je vlastně určitě zima. Takže místo sladkého spánku jsem rozjela komp a hledala, jak je to vlastně s těmi kachnami v zimě. Ty naše sice mají kachník, ale očividně jim tam něco vadí, protože i při té nejlepší vůli spí před ním a dovnitř nechtějí vlézt. No a já se dočetla, že jim vlastně v noci ten mráz nedělá dobře na nožičky, že by jim mohly omrznout.
Tak jsem vykutila, že na to období mrazů zavřeme kačenky do šopky, kde budou mít sucho a hlavně jim ovce nesežerou pšenici.
No, a ono se oteplilo.
Prostě klasika, ráno v mrazu jsme je s M. naháněli okolo stodoly, jednu jsme dokonce vykličkovávali z větví, kam se schovala a vlastně zbytečně.....
Tak doufám, že večer je půjde zahnat minimálně stejně snadno, jako ráno, protože zítra už určitě zima bude......
A taky jsem se dočetla, že ovce krmíme úplně blbě, jen ty kozy snad dostávají, co mají. Jen je teda nečešu, což bych taky prý měla dělat.

No, tak trochu v tom lítám.....
Jsem zvědavá, jak dlouho mě ta kozí vášeň bude držet. A jak dlouho to bude tolerovat můj úžasný a skvělý muž. Včera i předevčírem jsem nemohla spát, protože jsem řešila, jestli není kozám v tom nedokončeném chlívku zima, jestli na ně nejít hodit nějakou deku, či co.....
Takže M. dneska místo klidného odpoledne doma v teple dodělává chlívek. Myslím, že víc kvůli mě, než kozám, které to očividně zvládají s přehledem.
Jak tomu absolutně nerozumíme, tak mě vždycky v noci, těsně před usnutím, napadne něco, co děláme určitě špatně a pak nemůžu spát, protože bych to šla nejraději vyřešit, ale to nejde, protože o půlnoci se mnou nikdo nic řešit nechce, kupodivu. No, a pak se ráno uklidním, když zjistím, že kozy noc přežily, jsou teplé a čilé a chtějí žrát. Pak si přes den přečtu v nějakej tej chytrej brožuře na internetu, že vlastně řeším něco, co vůbec problém není a opět se uklidním....
Prostě magor, ale totálně nadšenej.....
Kozy jsou skvělé, dneska jsem je šla opět vyvenčit, aby nebyly furt zavřené a zjistili jsme přitom, že ohradník pro ovce opravdu pro kozy vhodný není , anebo tam máme toho proudu málo..... Levka prolezla mezi dráty a ani to s ní nehlo....
No a jako vrchol, Pravka se trkala s beranem a u toho vytrhli dveře od chlívku z pantů... Doslova vyrvali. Takže další práce navíc, ze které byl M. nadšený. Já budu muset být na něj dneska tááák hodnááááá.
Kurnik, to jsem se dneska rozepsala.....

Seznamte se, prosím:
ta hnědá se jmenuje Pravá a ta černá je Levá.

Pravá bude mít kůzlátko.

Nestíháme, časově ani finančně.
Klárka má od června řidičák a tak prostě zkouší, kdo co vydrží. Hlavně asi já..... Už v dubnu do mě 2x v rozmezí pár týdnů narazilo auto, kdy jsem pak měla skoro strach jezdit do práce. Pak dostala papíry Klárka a já si začala říkat, že asi z toho mého hondovního auta budu mít za chvilku malucha. Takže místo plotu, sháníme náhradní kapotu, protože poslední akce poznamenala moji káru k nepoznání a ještě ke všemu to Klárka zvládla zabořit do našeho druhého auta. No, když nejde o život......

Ale malé posuny děláme.
Před havárkou jsme zvládli koupit pár kousků sádroše a po mém intenzivním skoro měsíčním nátlaku jsme je navrtali. Krása, do jara snad budeme mít stěny všude... mám naději.

No ale největší úspěch, je naše stání/ležení pro kozy. Původní majitelka se nám o ně ještě stará, ale je jasné, že už se těší, až se jich zbaví. Takže snad o víkendu už budou u nás.