Trochu vyplním čas malou historkou o našem chovu slepic.
Máme už stádečko zhruba 2 roky, těm prvotním slepicím říkáme seniorky a z toho počtu nám zůstala už jen jedna. Tak jsme si tak říkali, že už ji zabijem a sníme, že už je stará a stejně chceme koupit nové.... blablabla.
Pár dní na to, slepice vysedává v hnízdě.... tak si s nadějí v hlase říkáme, že by mohla teda vysedět pár kuřátek, třeba ještě před smrtí a uvařením. Asi nás slyšela a chce si prodloužit život.... Tak jsme to hlídali, jestli třeba.....
A jedno odpoledne jsme zjistili, že v tom hnízdě zdechla.
Takže ani kuřata ani polívka.
Pomsta za to, že jsme ji chtěli sprovodit ze světa.
A tak mi si tu žijeme. Doufám, že s těma ovečkama si poradíme líp. Už máme ohradu, ale ovečky nechtějí od maminky, tak ještě čekáme (nebo tchýně nechce menšit stádečko). Přišla, koukla, prohlásila, že nám to přeskočí..... Jsem zvědavá.... A těším se......