Naše slepice s námi hrají hru: "schválně, jak dlouho vám bude trvat, než přijdete na to, kde snášíme vajíčka".
V rámci volného dne uprostřed týdne jsem se rozhodla, že uklidíme další binec ve stodole. Teď tam můžeme tančit, což je krásné, ale hlavně jsem poskládala a roztřídila binec do "sekcí" podle využití. Ovládla jsem své nízké pudy a nenalepila jsem na stěny nápisy s obsahem, ale i tak na nějakou dobu budeme mít přehled, kde je nářadí na malování, na omítky, kde jsou skleničky na víno, ....

No a jak jsem tak třídila a přerovnávala věci, našla jsem 3 další hnízda od slepic. Prostě si z nás dělají prdel. Nebo je štveme my, nelíbí se jim kurník, tak chodí své drahocennosti snášet tam, kde se jim líbí více. Každopádně to musíme řešit.

A opět se rozrůstáme.  Po konzultaci s veterinářem jsme si donesli domů dalšího nalezeného kocourka a kočičku. Trochu nám žárlí Olaf a hájí si svoje území (rozuměj stodolu), ale snad si zvyknou.

A taky k nám přišla krůta. Ano, je to přesně tak, jak to čtete. Přijela jsem odpoledne z práce a procházela se nám okolo záhonků. Tak jsme ji zavřeli do šopy a obešli sousedy přes potok, jestli náhodou někomu nechybí, ale zatím to tak nevypadá. Tak počkáme do víkendu, jestli se někdo nepřihlásí a pak půjde do mrazáku. Tím pádem má naše ovce další čas na život, protože náš mrazák není nafukovací a krůtu bohužel nemáme kde skladovat. Kohout si brání svoje a ke slepicím ji nepustí. A beránek je šikovný a snaží se o potomstvo a už i na obě ovečky, tak to letos na zabíjačku už moc nevidím.

No a narodilo se nám selátko. Jakože naše, dopředu domluvené. Kamarád od M. si koupil už nakrytou samici, tak si to rovnou domluvili, že si jedno vezmeme. Je to to pruhované :-)