Babička nám odjela. Ne navždy, jen na 2 týdny ke své dceři, ale loučila se s námi, jako by nás u neměla nikdy vidět.
Já měla pocit, že když jsem rozhodila péči o babičku mezi mě a hlavně teda holky, tak to nebude taková změna, když tam nebude, ale je to divné. Nechystáme snídani, odjedeme z domu, aniž bychom řešili, jestli tam někdo zůstane, nevylíváme večer nočník a neřešíme, kam se zašila babiččina kočka, která poslední dobou má pocit, že se minerální vata v podlaze perfektně hodí na sr..í.
Mám pocit, že mám hrozně moc času dělat to, co chci a ne, to co musím. Já už to vidím, jak se za ty 2 týdny fyzicky zničím.
Ale dostat babičku dobrovolně z domu, to bylo skoro horší než porod, fakt, vím o čem mluvím...

"babi, volala mi Eva, že jste se domluvily, že k ní pojedeš." "Ale prosím tě, já jí to odkývala, ona dá pokoj..."

"Babi, volala Eva, že s tou tvou návštěvou počítá," "Ale prosím tě, až bude tepleji, třeba v červnu..." "Babi, to už bude červen" "No tak jo"

"Babi, tak jak se těšíš k Evě?" "Ale já nikam nepojedu, mi je tady dobře" "Ale babi, my jsme domluvené, ona pro tebe v pondělí přijede!!!!" "Jo? Tak jo"

"Gabko, já nikam nejedu, mě bolí ruka" "Babi, ta tě bude bolet stejně tady i tam" "Tak jo, pojedu"

"Gabko, já jsem se rozhodla, že nikam nejedu, nemám ani korunu a to se nehodí, jet bez peněz" "Babi, tady jsou tvoje peníze z důchodu, odložila jsem je, abys něco měla" "Jo? Tak já si je od tebe půjčím a jak přijde další důchod, tak ti to vrátím" "Babi, to jsou tvoje peníze, nic mi vracet nemusíš" "Ale já pak budu mít peníze, tak ti to dám" "Babi, to jsou peníze z tvého důchodu, které neprojíš u nás, tak jsem ti je odložila k Evě" " Fakt? Tak myslíš, že bych měla jet?"

Do poslední chvíle jsem měla stažený žaludek, že se něco pokazí....

Nejvíc ale asi protrpí její nepřítomnost naše kočky, které si zvykly chodit na snídani, svačinu, oběd, svačinu a večeři na babiččino okno. Klea celé odpoledne nedočkavě čekala, jestli nedostane nějakou dobrotku, jako třeba polívku nebo kus chleba s paštikou.....