čtvrtek 23. června 2016

Poslední dobou dost lidí řeší, jak to všechno zvládáme. Popravdě, čím dál hůř, mám pocit.
V sobotu mě M. skoro proti mé vůli odvezl na pohotovost se zimnicí a horečkami, kde si mě nechali s oboustranným zánětem ledvin. Přitom mě močák bolel trošičku několik dní předtím a ledviny jen stylem "kurnik, asi se tam něco děje". Doktor mě neustále prohmatával a nechtěl věřit, že mě to nebolí. Naštěstí po třech dnech čtyřicítek horeček dvoje antibiotika zabrala a já jsem doma.
No a jak už jsem na tom byla trochu líp, tak jsem začala přemýšlet.
Chyba!!!!! Jak člověk nemá nic na práci, tak vymýšlí kraviny, vidím to u babičky.
Začala jsem řešit, jak vlastně fungujeme a jak nám které věci jdou či nejdou a v návalu sebekritiky jsem došla k názoru, že "všechno špatně".
Řešením by bylo zabít ovce, rozrýt zahradu a starat se jen o rodinu a babičku. Pak bych bez stresu měla všechno v cajku a možná i doma uklizeno.
Jenže to bych pak asi neměla v životě nic, co by mi dělalo radost. I přes tu dřinu mě to všechno uspokojuje a mám pocit, že ta práce stojí za to.
Dalším řešením by bylo dát babičku někam do domova důchodců, a dokonce jsem se i na nějaké soukromé v okolí koukala, a přestože vypadají moc hezky, tak si to neumím s babi prakticky představit. Osobně si myslím, že by ji to srazilo duševně zpátky tam, kde byla, když jsme si ji brali, nebo možná ještě hůř. A to mi svědomí fakt nedovolí.
Trochu naděje vidím v tom, že od srpna jdu do nové práce na nižší úvazek a hlavně mnohem blíž domovu. S penězi trochu hůř, ale časový bonus k nezaplacení....
Takže jestli máte pocit, že toho zvládáme moc, tak buďte v klidu, nezvládáme. Jsme jenom lidi a kde někde nadbývá, jinde chybí.
Na rodinné dovolené jsme nebyli už hodně let, slepice jsou někdy bez zrní, protože nemáme čas pro to zajet a trávu sekáme ve fázi, kdy už to normálně sekačkou nejde a musíme to udělat nadvakrát. Dřevo na topení taky nemáme nachystané a o zimní zásobě ani nemluvím, přitom máme na pozemku min 3 obrovské stromy, které chceme zlikvidovat. Prostě nejsou lidi. Děcka mají taky svoje zájmy, a přestože hodně pomáhají, chci aby se rády vracely jednou domů a hlavně, aby se jim přitom nesvíral žaludek při vzpomínkách na propracované dětství.
Tak a na závěr mého šíleného interního výlevu tu máte foto výsledku snažení našich slepic, kdy z původně 20 vajec máme 3 kuřátka. :-) Ale krásná....

5 komentářů:

  1. Netrapte se tím, že by něco mělo být jinak. Všechno je správně.

    OdpovědětVymazat
  2. Najsprávnejšie!
    Úžas ako nevnímate pri tej ,,radosti,, z nasadenia ako sa míňate....ale volila by som si (aj si volím) podobne...

    OdpovědětVymazat
  3. problém je samozřejmě ve mě, mám jasnou představu, jak by to mělo vypadat a když to tak není, jsem rozhozená a hned kutím, jak dosáhnout ideálního výsledku. prostě jedináček jak vyšitý,:-)

    OdpovědětVymazat
  4. V první moment jsem viděla jen pěknou fotku se psem a pak jsem si ji zvětšila na mobilu a zjistila, že tam ty pipky fakt jsou. Každý úspěch se počítá :-)
    Přeji hodně zdraví a hezký víkend i když určitě pracovní :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene, ležící. V nemocnici mi vysvětlili (když jsem si šla dneska vtipně ukončit nemocenskou), co všechno může nedoléčený zánět ledvin způsobit, takže jakmile jsem dojela šílené kolečko rozvozů dětí a vaření, tak mě nikdo z postele nedostane až do pondělí, kdy jdu na další kontrolu.

      Vymazat