pátek 3. června 2016

Tak moje dvoutýdenní dovolená se smrskla na 3 dny.
Babička je zpátky doma s provinilým pocitem, že je zase na obtíž, ale její touha po domově byla silnější. Když mi bylo ráno v 10 zavoláno, že je babi sbalená a jede domů, chtělo se mi brečet. Taky že jsem brečela. Pak jsem se naštvala a vlastně dobře, protože jsem se posunula ve svém uvažování do fáze, ať mi všichni políbí .... šos. Celé 2 roky, co babi máme musím průběžně snášet dotazy a poznámky o tom, co a jak by se s babi mělo a chtělo jinak, než to děláme my..... Určité věci jsme tiše i hlasitě snášeli, aby byl klid v rodině a kvůli babičce, aby nebyla vystresovaná, aby měla radost .......
Se.u na to. Jak jsem byla v ráži, postěhovala jsem babi nábytek tak, jak já mám pocit,že je to praktičtější, hovadiny, kterých se babi nechce vzdát (jako 20 ks kalhotek, které už 2 roky nenosí, či staré, prošoupané, záplatované noční košile, které se třeba ještě unosí, až babi zemře....) jsem naházela do krabice a odnesla do stodoly a ledničku, která akorát zabírá místo a není zapnutá, ale můj otec ji tam prostě chce mít, aby si babička mohla v noci dát něco k jídlu, jsme zabalili do fólie a odnesli taky pryč.
A ať si někdo zkusí něco říct, že by se mělo jinak.... Můj dům, moje pravidla. Všechno se to ve mě celou dobu hromadilo a teď přišla ta chvíle, kdy si to obhájím, hlavně sama před sebou. Nikomu jinému nemusím vysvětlovat, jak mám poskládaný dům....
Babička ani necekla, ještě poděkovala.
Teta odjížděla s tím, že netušila, jak moc náročné to s babi je.
Za odměnu jsem si otevřela láhev vína, co jsme si dovezli ze sklípku z Hrušovan a zároveň zapila moji od zítřka dospělou dceru, co má momentálně zelenomodrožlutočerné vlasy.

Tak a na závěr naše krásné psice:

11 komentářů:

  1. Gábi, jste obdivuhodná, skvělá a držím palce ! Šá

    OdpovědětVymazat
  2. Gabi, palec hore:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, vy jste milé, já se tu tak vybliju a vy mě ještě pochválíte. Ještěže ten blog mám. Díky. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle muselo ven! Gratuluji! Lepší než to v sobě dusit :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé reakce (ty vaše) na všechno! Nechápu, jak si někdo může myslet, že starost o starého člověka je jednoduchá. Ale vám se to daří výborně. Jste prostě úžasná.

    OdpovědětVymazat
  6. úžasná si teda moc nepřipadám, spíš někdy jako pěkně sobecká mrcha. a hlavně bez svých dcer bych byla totálně v háji. Ale i tak díky za hezká slova všem. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jste báječná a od toho ty blogy máme, občas ze sebe vylít to, co nás třeba trápí. A dělaáte to dobře! Držím palce,aby to šlo dál stejně dobře a podle Vás- váš dům, váš hrad!

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Gábi,dneska jsem si přečetla Váš příspěvek,pak zpětně i několik starších (já nemám blog,jen příležitostně chytám nápady a sleduju problémy,které máme téměř všichni) a smekám. Jsem zřejmě o generaci starší,starám se o svoji 83letou maminku po návratu z LDN, téměř nesamostatnou v ničem. A věřte,že jste mně dodala energii svými vyjádřeními a postojem ke všemu. Konečně i já chápu to,co mně říkala jedna sestra v nemocnici,že stejně at udělám cokoliv a rozhodnu se jakoliv, budu pochybovat jestli je to správně a hlavně ostatní budou vždy chytřejší a nebudou chtít mít za nic odpovědnost a o ničem podstatném rozhodnout,aby nemuseli poslouchat to,co sdělují oni svýma "chytrýma" řečima nám.Buďte ráda,že jste na zaopatření babičky podpořena dcerami,je to velká podpora,vím,o čem píšu. Starám se sama,za menší podpory manžela.Přeju Vám hodně sil a pevné nervy. Jste bezva. Alča

    OdpovědětVymazat
  9. Díky blogu Soni Malinové jsem objevila ten Váš. Čtu ho zcela fascinovaně a říkám si, jak to všechno ta ženská prostě zvládá? Držte se! Bůh nám neslíbil, že to bude procházka růžovým sadem... ale evidentně jako celek ta věc zvaná život stojí za to. Jste toho živoucím důkazem!

    OdpovědětVymazat