Dneska mě můj nejstarší syn opět rozplakal. Jenže na rozdíl od těch minulých akcí mě rozplakal radostí, což se mi v jeho případě už dlouho nestalo.
Asi před necelým rokem začal kouřit. Cigarety, plus nějaká ta travka taky asi proběhla. Byl to pro mě šok a dlouho jsem to rozdýchávala, hlavně proto, že od jeho 2 let bojujeme s alergiemi a astmatem a chvíli předtím, než si začal zamořovat plíce a průdušky nikotinem, paní doktorka prohlásila, že bychom snad během následujícího roku mohli upustit od každodenních léků a pomalu vysazovat hormony s tím, že Janek by měl být "zdravý". Takže nic, no. Smiřuju se s tím, že kouří, že pivo pro něj není na chuť, ale na žízeň a třetinku do sebe hodí rychleji, než mému muži stihne spadnout pěna. Prostě je už skoro dospělý a dělá, co sám uzná za vhodné.
Dneska přišel s tím, že přestane kouřit a že mu teda můžu začít kupovat žvýkačky, aby měl něco jiného do pusy. Tahle moje nabídka totiž vznikla tím, že mi vykládal, jak jeho nějaký kamarád přestal kouřit tím, že žvýkal, tak jsem mu slíbila, že jestli se rozhodne přestat, budu mu každý den kupovat balíček žvýkaček, aby neměl tak velké nutkání. Jsem šťastná. Pro někoho možná nepochopitelné, ale já mám pro dnešek vybráno a jdu nakoupit spoustu balíčků, aby bylo do zásoby.
čtvrtek 12. srpna 2010
pátek 30. července 2010
uf
Je mi vytýkáno, že nic nepíšu na blog. Osobou, která zná všechny novinky ve chvíli, kdy se novinky dějí, protože je většinou u toho, když se dějí. Vymlouvám se, že nepíšu protože se nic neděje. Když se dělo, tak jsem neměla čas nic psát. Paradox.
Takže si maximálně užívám to, že se nic velkolepého neděje, denně za to děkuji Bohu a jsem nechutně spokojená. Tak nechutně, až se toho začínám děsit. Mám na všechno čas. Ale opravdu. Když někam přijdu něco vyřídit a někdo mě zdrží banálním pokecem, tak to nevadí, protože já nikde nemusím být načas. Všechno se dá posunout.
Dneska jsem klukům uklidila pokojíček. Jakože fakt uklidila a ani jednou jsem se nenaštvala. Dokonce jsem jim přestavěla nábytek a přemýšlím o nějaké klučičí výzdobě. Zatím mě nic nenapadá, ale snad na něco přijdu a nebude to příliš infantilní.
Líbí se mi, že mám skoro pořád uklizeno, což už hodně dlouho nebylo a vysávám, protože se mi chce a ne proto, že už se mi lepí tolik bince na nohy, že ... (raději nerozvádět)....
Práce pro Maťa je zatím pomálu, takže ji dělám po kouskách a čekám, co se z toho vyvrbí.
Jo, něco mě přece jen poslední dny nazdvihlo. Tím jak jsem skončila v práci, tak se musím přihlásit na sociálku a zdravotní. To by nebyl problém, kdyby personalistka mající moje papíry na starost, nebyla neschopná a neposílala mi neustále průměrný měsíční příjem místo potvrzení za určité období a naopak potvrzení za období pro sociálku naprosto nepodstatné.... Nechápu, jak někdo tak neschopný může pracovat na takové pozici. Když několikrát do e-mailu napíšete konkrétní dokumenty s konkrétními daty a konkrétním účelem a ona vám za 2 týdny pošle něco úplně jiného. Zůstává mi rozum stát a adrenalin naopak v krvi vesele poskakuje. Jsem zvědavá, kdy mi to pošle. Na můj poslední mejl, kdy jsem těsně před odesláním smazala pasáž o tom, jak je neschopná a jak si na ni budu stěžovat, zatím neodpověděla.
Takže si maximálně užívám to, že se nic velkolepého neděje, denně za to děkuji Bohu a jsem nechutně spokojená. Tak nechutně, až se toho začínám děsit. Mám na všechno čas. Ale opravdu. Když někam přijdu něco vyřídit a někdo mě zdrží banálním pokecem, tak to nevadí, protože já nikde nemusím být načas. Všechno se dá posunout.
Dneska jsem klukům uklidila pokojíček. Jakože fakt uklidila a ani jednou jsem se nenaštvala. Dokonce jsem jim přestavěla nábytek a přemýšlím o nějaké klučičí výzdobě. Zatím mě nic nenapadá, ale snad na něco přijdu a nebude to příliš infantilní.
Líbí se mi, že mám skoro pořád uklizeno, což už hodně dlouho nebylo a vysávám, protože se mi chce a ne proto, že už se mi lepí tolik bince na nohy, že ... (raději nerozvádět)....
Práce pro Maťa je zatím pomálu, takže ji dělám po kouskách a čekám, co se z toho vyvrbí.
Jo, něco mě přece jen poslední dny nazdvihlo. Tím jak jsem skončila v práci, tak se musím přihlásit na sociálku a zdravotní. To by nebyl problém, kdyby personalistka mající moje papíry na starost, nebyla neschopná a neposílala mi neustále průměrný měsíční příjem místo potvrzení za určité období a naopak potvrzení za období pro sociálku naprosto nepodstatné.... Nechápu, jak někdo tak neschopný může pracovat na takové pozici. Když několikrát do e-mailu napíšete konkrétní dokumenty s konkrétními daty a konkrétním účelem a ona vám za 2 týdny pošle něco úplně jiného. Zůstává mi rozum stát a adrenalin naopak v krvi vesele poskakuje. Jsem zvědavá, kdy mi to pošle. Na můj poslední mejl, kdy jsem těsně před odesláním smazala pasáž o tom, jak je neschopná a jak si na ni budu stěžovat, zatím neodpověděla.
pátek 16. července 2010
Milá Jani II,
Nevěřila bys, co udělá radosti pár krychlových metrů vody.
a dospělým jakbysmet... :-)
o děti jsme se vzorně staraly a bedlivě je hlídaly :-)
Mám v záloze ještě spoustu materiálu, ale myslím, že v rámci zachování mých dobrých vztahů se Silvinkou je raději nebudu publikovat. (např. jak se Silva snaží udržet na nafukovacím banánu, či jak si vesele skáče na trampolíně.)
Bylo to luxusní.
a dospělým jakbysmet... :-)
o děti jsme se vzorně staraly a bedlivě je hlídaly :-)
Mám v záloze ještě spoustu materiálu, ale myslím, že v rámci zachování mých dobrých vztahů se Silvinkou je raději nebudu publikovat. (např. jak se Silva snaží udržet na nafukovacím banánu, či jak si vesele skáče na trampolíně.)
Bylo to luxusní.
Milá Jani,
Aby ses teda v práci nenudila a tůj šéf nebyl tak protivný (což smozřejmě neovlivní můj super namakaný blog:-)) ti píšu pár řádků pro tvoje malilinkaté potěšení.
Za chvilku odjíždím s většinou mých dětí se Silvou a jejími dětmi za Mirkou, se kterou jsme byli na chatě (viz blog od Mrozkulky :-)) Mají tam bazén na zahradě a Mirka prý dělá super frapé, tak se moc těším.
Jestli se zadaří, tak něco nafotím a hodím sem pár fotek a ty se můžeš pokochat. Měj se moc hezky a zase někdy naviděnou či načtěnou.
A ještě jsem ti chtěla říct, že jsem s tebou moc ráda a z každé naše návštěvy si odnáším něco na zamyšlení. Pozitivního samozřejmě.
Za chvilku odjíždím s většinou mých dětí se Silvou a jejími dětmi za Mirkou, se kterou jsme byli na chatě (viz blog od Mrozkulky :-)) Mají tam bazén na zahradě a Mirka prý dělá super frapé, tak se moc těším.
Jestli se zadaří, tak něco nafotím a hodím sem pár fotek a ty se můžeš pokochat. Měj se moc hezky a zase někdy naviděnou či načtěnou.
A ještě jsem ti chtěla říct, že jsem s tebou moc ráda a z každé naše návštěvy si odnáším něco na zamyšlení. Pozitivního samozřejmě.
pondělí 12. července 2010
relaxace
Prázdniny jak se patří.
Vedro, řeka, děti bez školy, já bez školy, bez práce..............
Takhle pomalu už dlouho nic neběželo, teda se vlastně nevleklo. Ale je to příjemné. Nikam nespěchat, nic moc nemuset. Vlastně není o čem psát. :-) To je tak krásnééééééééééééééé
Vedro, řeka, děti bez školy, já bez školy, bez práce..............
Takhle pomalu už dlouho nic neběželo, teda se vlastně nevleklo. Ale je to příjemné. Nikam nespěchat, nic moc nemuset. Vlastně není o čem psát. :-) To je tak krásnééééééééééééééé
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)