sobota 10. srpna 2013

Tak jsme došli do fáze, kdy nemůžeme najít spoustu věcí po stěhování. Jako například nabíječku na baterku do foťáku. A to máme jen 2 místa, kde jsou uloženy věci. Stodola, které asi za chvilku začnu říkat černá díra, a naše obydlená půda. Navíc si přesně pamatuju, že jsem nabíječku balila s tím, že musí být viditelně, a nalezitelně...... není prostě.

Jinak jsme se na půdě docela smažili posledních pár dnů a bylo to příjemnější, než ta dnešní kosa. Přeci jen, člověk mohl vlézt pod sprchu (když jsme teda nechali odtéct horkou vodu z hadice :-)), nebo mohl jít do sklepa, do potoka, kamkoliv jinam. Před zimou není kam odejít. Venku je stejná zima, jako na půdě. Ale utěšuje mě předpověď, že snad bude ještě letos líp.
Zvláštní, že přestože naši meteorologové jsou většinou dost mimo, stále tak nějak na tu jejich předpověď spoléháme a o to více, když je to tak, jak bychom si přáli, či potřebovali.

M. se před pár dny vytočil a začal zateplovat. Ne kvůli vedru či zimě, to má ještě přece jen trochu času, ale kvůli rannímu cigaretovému dýchánku, kterému jsme byli nechtěně vystaveni. Moje mamka je kuřačka a v těch vedrech měla otevřené všechny 3 okna a jelikož chodí spát i po obědě, tak samozřejmě nemá potřebu vyspávat ráno, ale vstává před 6. hod a začíná den cigaretkou. A jelikož pod střechou jsou mezery, tak to všechno hezky nalezlo k nám. To je budíček, to už ten kohout mi tolik nevadil, to si člověk řekne, že je to blbá slepice s miniaturním mozkem. Co si má ale říct o tom, že reakce na upozornění, že nás ten kouř trochu dusí, je o stěžování si, jak by tam člověk v tom vedru zdechnul, kdyby to okno na téhle straně nebylo otevřené. (Je u ní v místnosti o cca 10°C méně, než u nás, pozn. autora). Takže místo natahování elektřiny a nahazování omítek, podbíjíme střechu.

Tak jsem si postěžovala.....

A kuřátka rostou, je super pozorovat, jak se vyvíjejí, už skoro nechodí samy s kvočnou, ale občas jsou už pospolu i s ostatními slípkami a kohoutem. Ten je hlídá a buzeruje, když se některá opozdí.

Cukíny začly k nelibosti dětí dozrávat, tak řeším, co s nimi, aby z toho měly radost. Buchta je super, ale nelze ji jíst 5x po sobě a smažená taky ne.
Jahody se vzpamatovaly z útoku bagristy a začaly plodit.
Řepa se taky povedla, začala jsem zavařovat na zimu, ale asi si budeme pochutnávat jen s Jankem.

A taky už asi vím, co mi tam rostou za bylinky. Mám podezření, že jsem si zasadila mateřídoušku. Meduňku jsem už identifikovala, ale ta mateřídouška mě i ostatní přihlížející fakt zmátla.
A pórek taky bude.

Tak, to byly pozitivní zprávy, přeji hezký studený den. :-)

neděle 4. srpna 2013

Tahle fotka nepotřebuje moc komentáře.
(návrat ztraceného syna aneb splněný sen křesťanské matky?)

Z jednonočního výletu se stal víkendový díky rozbitému autu a velmi milé pohostinnosti varnsdorských a šluknovských usedlíků. Chtěli jsme navštívit staré známé a rodinu, místo toho jsme poznali nové známé a rodinu navštívíme jindy.

A takhle jsme čekali, až bude opravené auto. Celé odpoledne nicnedělání. Neuvěřitelná aktivita.

čtvrtek 1. srpna 2013

Tak nevím, jestli tenhle příspěvek nemá spíš mít štítek "z kuchyně".

Máme kuřátka. Z 10 vajíček se jich vylíhlo 8. Přesně na den. Sice se ještě schovávají pod křídla, kvočna je celá nachmýřená, skoro jakoby měla jednou tolik peří, ale podařilo se mi jich pár vyfotit.

Nádhera, pro mě městskou babu je to skoro jako zázrak, že věci v přírodě fungují aniž bych musela něco podnikat. :-)


neděle 28. července 2013

Máme dveře.
Teda jakože nové. Můj muž se do toho opřel a konečně jsme zrušili ty odporné komunistické dvojvrata (což byla asi nejnovější věc na domě, když jsme ho koupili)
a máme tam obyč plastové z Polska.
Já vím, žádné umění, ale my jsme spokojení. A já mám opět být proč pyšná na svého neuvěřitelně šikovného muže, protože to zvládnul úplně sám vyměnit, usadit, vyzdít, a já nevím, co všechno tam ještě dělal. Jen s bouráním předního schodu nám přišel pomoct ochotný kamarád. Díky Bohu za ochotné kamarády. :-)

pondělí 22. července 2013

Návštěvní víkendy:

mega skupina, ale všichni jsme se vlezli. Parta z období pískovišť našich dětí. Holky se přišly kouknout, do čeho jsme se to vrhly, jedna z nich za to může, protože nám tenhle dům ukázala a my si ho pak koupili a stále jsme za to vděční.

Další návštěvu nemám vyfocenou, ale ta má svůj vlastní blog a svoje fotky si zveřejňuje sama. Na to, jak blízké vztahy máme, tak přišli po dost dlouhé době, ale zatímco jsme my baby kecaly, chlapi navrtali sádroše na strop koupelny. Velmi pozitivní a plodná návštěva. :-)

Nedělní
odpočinkové odpoledne jsme prokecali s bývalými spolutanečníky z dob swingu. Postupně jsme se dopátrali k tomu, že naše rodiny původně pocházejí ze stejného místa.
Fotka kraviček je pro ně, aby viděli, jaká krása se nám tady pase a nemuseli k nim chodit. Býka jsme teda nikde nezastihli, až bude na dostřel foťáku, přihodím i jeho fotku.

Ale super nej návštěva proběhla včera. Po 4 měsících jsme byli jako rodina spolu a takhle to dopadlo, když jsme se chtěli společně vyfotit.

Poslední návštěva proběhla jen na noc u známých, co tady kdysi žili a teď už nežijí. Do letošních povodních bydleli hned vedle Křešic, ale jelikož byli loni šikovní a koupili si další dům o 2 vesnice vedle, tak měli kam se všemi 6 dětmi utéct. Domeček miniaturní, ale nás tam ještě vecpali i se psem.