Někdo jezdí na víkend na hory, my jezdíme na chemu. Zítra nastupujeme na poslední předoperační.
Tak moc bych si přála, aby žádná operace nemusela být.

Dneska mi přišla zásilka korálků a přesně vím, o čem píše Soňa, že si syslí látky. Já mám tendence si syslit některé korálky, které se mi hrozně líbí a je mi líto z nich něco vyrobit, protože pak ztratí kouzlo. Ale budu statečná a vezmu si je s sebou do Brna a tam budu šít, až se ze mě bude kouřit. Doufám, že nás dají na samostatný pokoj, kde si budu moct svoje mističky v klidu rozložit a nebudu nikomu překážet a nikdo na mě nebude koukat.
Mějte se tu bez nás hezky...

Mám trochu skluz v informacích, ale jelikož je moje mysl právě zaměstnaná novými technikami na korálky a moje pisatelská potřeba byla lehce uspokojena psaním závěrečných zpráv na granty pro Majáček, tak jen shrnu fakta posledních dnů.
Janek už je doma z Brna, byl tam nakonec až do pondělka, protože bílým krvinkám se nechtělo dělit a tvořit se, tak si ho tam nechali a píchali mu lék a teď si ho doma Janek píchá sám do břicha, protože je to prý lepší, než když mu to píchám já do ruky. No, už je právně způsobilý, tak ho nechávám. Zhubnul 4 kg, takže nám doporučili energeticky bohatou stravu. Co to, prosím vás, je? Jediné, co mě energeticky bohatého napadlo, jsou větrníky a punčové řezy. Budu muset projet net a zjistit jiné alternativy. V pátek by měl snad nastoupit na poslední předoperační chemu, jsou domluveni s chlopkem, že pojede s ním, ale ještě se to rozhodne podle jeho pracovního vytížení. Pro mě to znamená spousty času na šití korálků, na druhou stranu pro Janka to znamená nuda, protože můj komp si nerozumí s nemocniční wifinou a taky tam nemám potřebné hry.
A jinak pro ty z vás, kteří ví, jak vypadá v posledních měsících naše šílená kuchyně, tak se chlopek vyhecoval a vyměnil dřezovou desku i dřez za "nový" (ležel několik let mojí mamce ve sklepě a pak několik měsíců v našem), tak si užíváme toho, že nemusíme držet celou baterii, abychom si pustili vodu a celé to tak nějak už vypadá hezčeji. Tak třeba se dopracujeme i ke zbývajícím nutným opravám naší kuchyně. Časem. :-)

Je to dobré, je to super, je to perfektní. Relativně, samozřejmě. Janek se zlepšuje, v sobotu, pokud se mu spraví krev na nějaké přijatelné hodnoty, pojede domů a ani poslední chemoterapie by se nemusela odkládat. Nastoupí, pokud se mu dá krev do pořádku, v pátek 28. 1.
Dneska jsem teda začala den dalšími doktory, jelikož našli Jáchymovi streptokoka v krku, nechala jsem si udělat výtěr z krku preventivně i já, přestože se cítím už dobře. Holky taky raději zůstaly doma a taky jsou přešetřené, tak je mi tak dobře, jak jsem to všechno zvládla a vyřídila a zařídila. Jsem tak nabušená energií po těch 5 dnech ležení v posteli, že mám strach, abych na konci dne neskončila někde v komoře s nožkama nahoře.

Úplně jsem se vrátila do svých pubertálních let. :-) Tím, že Janek není doma a naše postel není vhodná na delší ležení než 8 hod/den, nakvartýrovala jsem se k Jankovi do pokoje a tam trávila svou rekonvalescenci. Zavřená s televizí, knížkou a noťáskem. Fakt jsem už zapomněla, jaké to je, mít pokoj jen sám pro sebe a lebedit si v něm a nic s nikým neřešit.............. Mít to svoje království a okolní svět neřešit a být sama se sebou....

Tak to nakonec všechno dopadlo tak, že před hodinou odjel Janek do Brna. Jeho zdravotní stav se sice zlepšil, teploty ustoupily, ale pan profesor z dětské onkologie si myslí, že bude lepší, když si ho budou hlídat tam u nich. Je vysoce rizikový pacient nejen k tomu, že vlastně tahle febrilní neutropenie byla dost silná, ale hlavně vzhledem ke své diagnoze. Máme doma tendenci na to občas zapomínat. A taky jsem netušila, že může být silná a slabá neutropenie. Ale jelikož mu museli nasadit ta antimykotika, tak tím se to nějak zkomplikovalo a proto musí do Brna. A já nemůžu s ním. A jak jsem viděla tu sanitku, kterou ho odvezli, asi bych ani nemohla. Jel zabalený ve spacáku, s řidičem, saniťákem a doktorkou. Já už bych neměla kam si sednout.
Domluvili jsme se, že až se dám do kupy zdravotně, tak za ním přijedu. Sice je mi už o poznání dobře, ale pokud chci fungovat, musím se nadopovat lékama, což normálně by stačilo, ale pokud chci být u Janka, musím být opravdu zdravá, nejen použitelná. Doufám, že v pátek, maximálně v sobotu budu moct jet.


Tak je zase všechno jinak. Janek už leží na JIPce, dostane další antimykotika, po kterých je mu teda dost zle, ale podle pana doktora by snad v sobotu mohl jít domů.Takže do pátku mám v plánu v rámci regenerace okupovat jeho postel a pak se vrhnu na všechny resty úklidem počínaje a náušnicemi konče. :-)

Janek je pořád ještě v nemocnici a antibiotika nezabírají tak, jak by měly. Teploty lítají z 37,něco na 39°C. Dneska jsem mluvila s doktorkou, tak mu nasadí nějaká antimykotika, jestli nemá v těle někde nějakou plíseň a dokonce zvažují, že mu vyndají katetr, jestli tam nemá nějaký problém. Taky říkala, že mu asi nasadí umělou výživu, protože nechce jíst.
A já doma ležím neschopně v posteli a brečím, protože je mi strašně líto, čím si musí procházet a já ani nemůžu být u něj, protože ta mrcha chřipka mě drží a nechce pustit. Sice už nemám teploty, ale moje tělo je tak vyčerpané, že vrcholná akce pro mě je jít na záchod a cestou si skočit pro pití. Víc nezvládám. Jako naschvál.
Vybavujou se mi chvíle, než jsme jeli poprvé do Prahy, kdy měl Janek bolesti a teploty a já nemohla nic jiného dělat, než u něj sedět a povídat si s ním. A teď nemůžu ani to, jen mu volat. Dneska ani chlopek za ním nemůže, protože má už domluvenou zakázku, tak to nestihne. A asi pro mě nejtěžší na celé té věci je ta Jankova neuvěřitelná pokora, s jakou ten svůj stav snáší. Nestěžuje si, neotravuje, jen občas podotkne, že je tam nuda.

Před chvilkou jsem s ním mluvila a skoro nemůže mluvit, nevím, jestli z těch dalších léků či co. Ale říkal mi, že už mu teplota klesla ráno na 35,4 což je jeho obvyklá, tak snad se to už obrací k lepšímu a nebude muset podstupovat nic dalšího.
Moc mě povzbudil Jáchym, který je ještě pořád doma kvůli kašli. Když mě slyšel, jak v pokoji brečím kvůli Janka, tak vypnul televizi a šel se do pokoje za něj modlit.