středa 30. března 2011

Ti, co nás dobře znají, tak vědí, že už dlouho slintáme nad myšlenkou, pořídit si domeček. Jedním z důvodů jít z města pryč, je hnusný vzduch a kravál, už i vzhledem k Jankově nemoci a tomu, že máme další děti a taky dalšího astmatika....
Teď poprvé jsme přešli od mluvení k činům a dneska jsme se byli podívat na první dům.
(Pozitivní na tom je, že jsme se dozvěděli, že některé banky berou v potaz i příjmy, které se nedokládají na FÚ, což by nám mohlo doooooooooooost zvednout "kredit" s ohledem na peníze, které beru na Janka.)

Nicméně domeček, který jsme dneska viděli, je totálně úžasný, plný výzev na rekonstrukci a předělání, cena velmi přijatená. Jen trochu nesplňuje ty požadavky, kvůli kterým dům chceme. Je kousek od šachty a okolo jezdí ty jejich vláčky plné toho, co tam těží. Je sice schovaný, takže ta šachta není až tak vidět, okolo je pár rour.... Z druhé strany je luxusní výhled na město v dálce.
Děsí nás hluk a prach, který snad bude větší, než v tom našem městě. A na stránkách OKD jsme zjistili, že plánují těžit minimálně do roku 2028. Takže na důchod bychom mohli mít klid.

úterý 29. března 2011

Skóre dnešního dne:
3:00 - budíček - Janek má takové bolesti nohy, že nemůže spát, tak řešíme, jestli nasadit morfium nebo marihuanu, protože už všechny ostatní léky bere na maximum a výš jít nejde.
5:45 - opaření ruky čerstvě zalitým čajem. Když už nemůžu spát, chtěla jsem dětem udělat snídani.
7:35 - vyšetření na ORL
7:50 - málem srážka s mužem vyššího věku (je mi hloupé psát s dědkem) v autě
8:00 - návštěva zubařky
8:20 - návštěva jiného zubaře pro panoramatický rentgen zubů
9:00 - zpět k moji zubařce a vytržení šestky vlevo dole, protože rtg ukázal, že je tam váček a přestože mě zub poslední rok vůbec nezlobí, preventivně musel ven.
Nasazena antibiotika, takže ofisvíkend s "děckama" z práce prožiju velmi bděle. Taky dobrý. Budu jim pak všem vykládat, co dělali a říkali. :-)

Myslím, že dneska jsem s aktivitami skončila. Látky, které jsme včera s Jančou protřídily, uklidím jindy. Až nebudu za pochodu usínat a ruka nebude pálit i při závanu vzduchu.

Potřebuju opravit a seřídit šicí stroj.

čtvrtek 24. března 2011

Abych mohla jít s Jankem na transplantační chemu, musím mít já sama sérii vyšetření, že v mém těle nikde není žádný infekt, který by mu mohl v době hluboké neutropenie způsobit komplikace. To není samozřejmě problém. Problém je, že mám na to 3 týdny, vyšetření nesmí být starší než 2 týdny a v jednom z těch týdnů jsme s Jankem v Brně na sérii jeho vyšetření. Velmi vtipné. Včera jsem strávila dopoledne obvoláváním lékařů a domlouváním termínů. Kožní se stěhuje přesně v tom týdnu, kdy můžu já. A snad v pátek budou už ordinovat (v pondělí nastupujeme). Takže sehnat někoho jiného. Gynda, tam mě chtěli objednat přesně v těch dnech, kdy jsme pryč a zubní měla čas v květnu.Někteří z lékařů si nebyli jisti, co mi mají vlastně za vyšetření udělat. No, bude to ještě sranda.
Jinak doma je klid, zvládli jsme přestěhovat koberec z obýváku do ložnice, do které jsme nastěhovali zbývající děti a my si udělali ložnici s pracovnou v jejich pokojíčku. Nakonec je to tak útulný pokoj, že tam trávíme čas všichni a dokonce tam máme i "knihovnu".
Mě během stěhování švihlo v zádech, tak jsem byla 2 dny nepoužitelná, což bylo docela komické, když Janek s nohou nezvládá spoustu věcí, takže jsme byli doma 2 mrzáci a řešili jsme, jestli opravdu mám vlézt pod tu postel a podat mu ten ovladač na televizi, nebo to vydrží do odpoledne, až se vrátí zbytek rodiny ze školy. Ještě větší "sranda" je v tom, že Janek na těch parketách bez koberce klouže, hlavně v noci, když jde rozespalý na záchod. Prostě totálně blbé rozhodnutí v blbém čase. Člověk, dokud praktické věci nezažije na vlastní kůži, tak mu to nedojde. Ale koberec už zpátky dát nejde a na nový zatím není. Tak snad to zvládne bez větší újmy.

sobota 19. března 2011

Jsme konečně doma.
Tohle byla psychicky snad nejnáročnější hospitalizace. Pro Janka hlavně. Po 2 týdnech na ortopedii jsme byli pak dalších 5 na onkologii. Naivně jsem si myslela, že to tam už bude "odsýpat", ale jelikož měl Janek nějaký problém na sešité ráně, dostali jsme chemu až 3. den.
Na pokoj nás položili se stejně starým klučinou, který měl asi pocit, že je na tom nejhůř a má ty největší bolesti na světě. Určitě bolesti měl, to nechci nijak zpochybňovat ani zlehčovat, nicméně to bylo hrozně náročné zvládat splíny Janka a ještě k tomu utěšovat a povzbuzovat další cizí dítě, které nemělo sebemenší snahu cokoliv zvládnout. Když jsem pak měla možnost pozvat jeho rodiče, bylo mi kluka fakt líto a nedivím se jeho stavu, hlavně tomu psychickému.
Měli bychom teď být doma víc jak 2 týdny, což je neuvěřitelná doba. Jen aby se nepřihodilo nic jiného a my neskončili zpátky v nemocnici s teplotama nebo aftama. Ale snad to teď Janek zvládne.
Pak jdeme na sérii vyšetření, jednak kvůli té vysokodávkované chemoterapii a následné transplantaci a taky aby zjistili, jestli opravdu nikde v těle nezůstalo nic, co tam nepatří. A v polovině dubna to začně. Poslední akce. Pochopila jsem, že vlastně už máme vyhráno a vůbec mi to nedochází. Je fakt, že definitivní výsledek bude až po scintigrafii a PETu, ale podle doktora je to tak, že pokud vyšla histologie nádoru 100% nekrotická, mělo by být nekrotické všechno v těle. Ale sichr je sichr.
Jankovi už rostou zpátky vlasy i obočí a řasy, což je legrační, protože vlasy mu rostou tý chmýřovité. Skoro je mi líto, že mu to zase vypadá.

úterý 15. března 2011

Tak jsme zpátky na onkologii.
Janek je sice už trochu z těch nemocnic uondaný, ale taky se drží.

Pllán léčby je stále s vysokodávkovanou chemou, ale trochu jsem do toho rýpla, jestli vzhledem k výbornému výsledku histologie nepřehodnotí celou situaci a třeba tu "metastázi", o které si myslí, že tam vlastně není, neprozkoumají důkladněji....
Budou se radit.