Jelikož moje pracovní náplň je poslední dobou poněkud fádní a rychle zvládnutelná, věnovala jsem dnešní dopoledne projížděním různých blogů lidí, co jejich blog sleduju a oni sledují něčí jiné a ti zase sledují další.......... Dopracovala jsem se k blogu paní, kterou mám zafixovanou coby digiscrapbookařku, což není důležité, důležité pro mě bylo, že jsem okukovala její fotky a tiše musela závidět. My doma disponujeme pouze rozbitým a pak zase spravovaným digitálem za pár tisícovek, který udělá při dobré konstelaci hvězd a pěkného počasí občas hezkou fotku venku. Doma se fotit ani neodvažuju a pokud je to nevyhnutelné, počítám s tím, že nejde o umění, ale o dokumentaci a ta tu horší kvalitu snad trochu snese.
Kdysi jsem začínala fotit se starou praktikou ještě na klasické filmy a z té doby mám nejhezčí fotky. Ať už barevné nebo černobílé. Už vloni jsme si chtěli s chlopkem pořídit něco, s čím se dá trochu pohrát a vytvořit něco, co se dá popřípadě zvětšit a pověsit na stěnu. V rámci naší současné situace asi tento loňský vánoční dárek bude muset ještě počkat a já můžu dál jen tiše závidět těm, kdo mají doma slušný stroj a ještě dobré oko k tomu. Ale jednou to přijde a moje vnoučata budou mít spoustu krásných fotek, protože my budeme hlídací babička s dědou......... :-)