A máme dalšího člena venkovní smečky. Dneska jsme si dovezli prasátko. Já ho pojmenovala z praktických důvodů Gulášek, Jáchym Rejpal a M. mu říká Bobíku. Tak si vyberte :-)
Opět jsem si myslela, že největší vzrůšo bylo, když jsme ho chytali v jeho ohradě. Pak jsme ho dali do pytle na obilí a tak nějak doufali, že to vydrží. Položili do kufru auta, kde jsme předtím dali igelit. Chudák čuňas při každé zatáčce klouzal z jedné strany na druhou, to se mu očividně nelíbilo, tak se v rámci svého zoufalství snažil z pytle dostat, což se mu naštěstí nepovedlo. V docela napjatém stavu jsme dojeli domů a čuníka přidali do ohrady k ovečkám.
Už minulý týden jsme jim udělali přístřešek z dřevníku, aby měli závětří a sucho a tak, pokud by náhodou chtěly rodit jehňátka. Ovce ale nechtěly ze své ohrady jít, tak po hodině nahánění se M. naštval a ovce zůstaly, tam kde byly původně. Dneska ráno při krmení jsme jednu odchytili a společnými silami dotáhli do nové ohrady. Naštěstí jsou ovce stádovité a držely se při sobě, tak nám to dneska trvalo jen 15 min.
No a zpátky k čuníkovi. Čuník je šikovný, hned si všechno očichal, prozkoumal a šel se seznamovat s ovečkami. Ty byly z něho úplně paf... V životě toho moc neviděly a očividně si obzory rozšiřovat nechtěly. Projevil se beran, který doteď působil dojmem: "hlavně po mě nic nechtějte" a začal trkat jako první ve stylu: "to jsou moje ovce, drž se dál" Chudák čuník. No nic, šli jsme domů s tím, že si to musí vyřešit sami. Asi za půl hodiny, když se mi podařilo připálit krapet sádlo, tak M. stojí u okna, protože jsme to museli vyvětrat, a říká si? "to je zvláštní, jak se ta ozvěna nese, vepř je na druhé straně domu a já ho slyším chrochtat. A ještě zvláštnější je, že ho i vidím!!!!!!!!!!!"
Začala jsem tomu říkat "Tradiční běh za novými zvířaty". Čuník utekl do stejných míst, jako skoro před rokem ovečky. Tzn. na pastvinu nad domem o rozloze spoustu metrů čtvercových, ne-li kilometrů, plnou kravských lejn, které báječně kloužou, když spěcháte, a s ohradníkem pod proudem, což jsem měla možnost zjistit svými stehny při přelézání. Opravdu jsem se modlila, abychom ho nějakým zázračným způsobem chytli. Navíc se začalo smrákat. Prostě ideální situace. Takže jsme chvílemi běhali nahoru a dolů, podle toho, jak si vepřík umanul, ale nakonec se nám ho podařilo nasměrovat až k domu. To už jsme zjistili, že nám utekly i ovce, což byla svým způsobem dobrá zpráva, protože jsme přemýšleli, jak to uděláme, aby čuník z ohrady neutíkal. Chudák čuník běžel hned k ovečkám, skoro to vypadalo, že pro pomoc, abychom ho nenaháněli, což ovce opět nepochopily a zase ho od sebe odháněly. A přitom on se chce tak moc kamarádit. Pak už se žádné moc velké drama nekonalo, zázrakem se ovce i s vepřem drželi u sebe, nikam neutíkali a my je v klidu s přibývající tmou nasměrovali do nové ohrady. M. upevnil lépe ohradník a donesl nějaké pamlsky za odměnu, že jsou všichni zpátky. Moje modlitba na začátku honitby byla vyslyšena.
Nejlepší na celé akci ale je, že M. nemohl být naštvaný na nikoho jiného než na sebe, co že si to zase kdo vymyslel za blbosti, jako v případě oveček, protože čunče je čistě jeho aktivita. Moje aktivita je domluvená prasnice na jaře, která už bude na chov s pořádným nejedlým jménem.
