Tak zítra jedeme poprvé na chemu do Brna.
Původně jsem měla být v Malenovicích na konferenci, na kterou se intenzivně těším už rok. Tohle je mi fakt líto, protože je jen málo akcí, které by mě nakoply a povzbudily více, než EMERGE konference pro ženy od NLI. Tak třeba to vyjde next year.

Dneska jsem se dozvěděla od paní doktorky, že v krku nic nemám, že i krev mám v pořádku, nicméně stále kašlu a není mi úplně dobře. Ale na druhou stranu mi není úplně špatně, což je taky pozitivní.

Včera jsem se byla podívat do své bývalé a Silvinčině současné práce. To byl tak krásný balzám na duši, vidět své bývalé kolegyně a kolegy, cítit opět tu vůni kanceláře, vůni kafíčka.............. Stýská se mi po nich. Dojalo mě, že jim chybím, že se na mě těšily, že mě pozvou na další akci, co budou dělat: rozlučkovou, vítací, buildingovou.... Potěšilo mě, že mě bývalý šéf rád viděl a nevadilo mu, že jsem mu trochu zdržovala zaměstnance. Ani jsem nečekala, že mi tohle setkání udělá tak moc moc moc dobře. A že budu ve skrytu duše litovat, že tam už s nimi nejsem.

Ale chybí mi i moje současná práce. Tím neustálým pendlováním po nemocnicích jsem roztěkaná a ani mě moc nenapadne, že bych měla něco dělat.

 Jo a jsme už bez vlasů. Překvapuje mě, že se Janek holkám (teda těm mým kamarádkám) více líbí bez vlasů. Na mě to působí až moc onkologicky.




A včera jsem si uvědomila, že se blíží vánoce. Fakt? Už?