Asi jsem na to vyzrála. Mám ten lehký pocit, ale jen čas ukáže, jestli je to pravda.
Dětičky jsem si dopoledne dovezla hezky domů a hned musely nastoupit do uklízecího procesu. Včera totiž došlo k malé změně plánu a nakonec jsem zůstala doma s jinou kamarádkou, se kterou jsem řešila nedostatek místa v pokojíčku pro děti. A přišly jsme na to, že tam nemají místo, protože mají binec a ten binec mají proto, že mají hodně hraček, se kterými si nehrajou. Takže se dneska dělá čistka toho, co půjde na charitu. Děti to docela nadchlo, že hračky nepůjdou do popelnice, ale k někomu, kdo je ještě využije. Holky mají ale docela problém s tím, se čehokoliv vzdát. Jáchym vyřadil chevu a to se jim nelíbilo, že si s tím hrajou. Pak zjistili, že si hrajou ještě se zvířátky a taky s nádobíčkem a s autíčky vlastně taky..... Ještě jim to budu muset trochu na konci probrat. Ale mám radost. Pořád řeším to, že jako matka nejsem schopna své děti naučit pořádku, což je docela problém, když je nás 6 na docela málo metrech čtvercových a my jsme taky bordeláři. Tak třeba tenhle pokus vyjde.

A podle Barunky to u nás voní jako u babičky. Po dlouhé době peču jablkové štrůdly a (Soňo div se, i to se dá zkazit). Já totiž zapomněla zasypat ta jablka cukrem a skořicí, tak jsem to dohonila po povrchu a celý byt teď krásně voní. A já si uvědomila, že takhle to opravdu vonívá u babičky a je to krásné, protože za pár let to už moje děti budou vnímat, že to voní jako když byly malé a jejich děti budou mít zase tu vůni znát jako od babičky. Protože babiččina babička taky určitě pekla štrůdly se skořicí, je tohle vůně, která se dědí z generace na generaci.

A chlapi se v Brně taky dobře "baví". Maťo dokumentuje skoro každý lék, co Janek dostane a hází to na FB, protože se zjevně nudí. Ono taky se tam skoro nic jiného dělat nedá. Proto jsem začala s tím šílenstvím šitých šperků. A Jankovi už zase není špatně, což je ještě lepší a zítra večer se mi vrátí. Těším se, těším.