pátek 4. března 2011

Nervičky na pochodu.
Janka očividně svým zájmem otravuju a ani se mu nedivím.
Chtěla bych si to s ním vyměnit.
Ráno mi psal sms, že v 8 jde na sál, tak jsem mu hned volala, jak se cítí a tak. Byl odměřený, skoro drsný, že se jen zbytečně stresuju a že mi hned po operaci zavolá. Tak to jsem zvědavá. Bude mít zavedený epidurál, aby necítil tu bolest v noze po operaci. A jsem ráda, že je tak optimistický a v pohodě. Taky mu asi dělá dobře to, že mě nemá pořád za zadkem a může o sobě rozhodovat sám, což vlastně ohledně toho epidurálu udělal. Anesteziolog mu dal na výběr z několika možností, jak se to po té operaci dělá a on si vybral, já jsem mu to jen telefonicky odsouhlasila.
Možná je na čase začít se chovat jako matka dospívajícího kluka. Jenže vím, že zase přijde chvíle, kdy mu bude špatně a já mu budu dobrá. Ty přechody jsou šílené. A dnešní dopoledne ještě bude.
Ale v hloubi duše vím, že to dopadne dobře a jen doufám, že patologové nenajdou v odřezané kosti žádnou živou rakovinnou buňku.

2 komentáře:

  1. Jsem jako struna, jak to vypadá?

    OdpovědětVymazat
  2. Gábi, celý den na vás myslím... MUSÍ to dopadnout dobře!! Janek je statečný... a ty taky :-)

    OdpovědětVymazat