Tak máme za sebou na dlouhou dobu poslední návštěvu v Brně. Doufám, doufám, doufám. V úterý se konečně dozvíme definitivní rozhodnutí, jestli budou ozářky, doktoři se rozhodli, že nás vycvičí ještě více v trpělivosti. Pokud ozářky nebudou, tak další kontrola proběhne až za 3 měsíce. Neuvěřitelné. Doktorka se sestrou se smály, když jsem byla v šoku, že nebude žádný krvák, žádná kontrola. Pokud ale budou ty ozářky, tak asi strávíme prázdniny v Brně. Ale nebudu předbíhat, kdo ví, jak to nakonec dopadne. Zhroutím se až pak.

Jankovi zjistili, že kromě podvýživy (málo určitých hodnot v krvi = málo a špatné jídlo) má i řídké kosti, tak dostal další léky, a jiné mu naopak vysadili.

Po diskusi s paní doktorkou mi nějak dochází, že asi Janek už nikdy nebude jako dřív. Jeho tělo se už nikdy nevrátí do původního stavu, jako před nemocí. Navíc mu hrozí, že kromě toho, že se mu může vrátit jeho původní diagnóza, je daleko rizikovější v tom, že může později onemocnět jiným druhem rakoviny.
Tak nějak jsem doufala, že až se uzdraví a za pár let se dá dokupy, bude jako dřív. Nebude. Už teď jeho tělo je zničenější než to moje. Jak bude vypadat v mém věku? Co se dá ovlivnit a co ne?A jak donutit puberťáka, aby nechodil mezi kámoše do hospy a jedl hodně ovoce a zeleniny?