Vtipné je, jak se vám změní pohled na určité věci v životě. Kromě toho, že mi zůstala fóbie na přemíru antibiotik vpravovaných do těla, tak na druhou stranu mi jiné věci nepřijdou tak hrozné.
Klárka má skoliózu, lehkou, svalovou, nic náročného co by se nedalo spravit pravidelným cvičením.
Pan dokror prozkoumal, prohledal, napsal žádanku a šli jsme. Co mě ale trklo, byl jeho postoj, určitě správný, k rentgenu. Něco se mu nezdálo, ale povídá, že vlastně nepotřebuje více než jeden rentgen, že nechce tělo zatěžovat zbytečnou radiací. Mě to v první chvíli přišlo divné, proč to raději neprozkoumat pořádně, ale pak mi došlo, že to fakt není třeba...
Jsem prostě naučená z onkologie na to, že raději malé zlo na vyloučení velkého. Ale pamatuju si, jak mi to ze začátku taky drhlo, že tam platí presumce viny. Jakékoliv podezření berou velmi vážně a raději 3x zbytečně zrentgenují, než aby něco uniklo. Což rentgen je z těch vyšetřovacích/zobrazovacích metod ten nejslabší odvárek.