úterý 2. dubna 2013

Asi ani nebudu komentovat absenci jara. V sobotu jsem měla tendenci si konečně doplnit záhonky hlínou, ale všechno je tak strašně promoklé a těžké, že jsem si naložila plné kolečka (beru hlínu z místa, kde celé roky rostly jen kopřivy a za pár let tam bude naše jezírko), ale jaksi mě zastavil kopeček. Prostě to nahoru nešlo. Tak jsem se na to opět vybodla a šla prořezávat jabloně. Kupodivu přežily můj učební nápor, jestli ovšem budou plodit, to uvidíme. Jsou to obrovské keře na dlouhém kmeni. A teoretické znalosti, jakože vše co jde nahoru nebo dovnitř uřezat, jsou dost relativní.

Taky jsme konečně vyklidili dřevník a je připravený na výstavbu kurníku. Slepice jsme museli přeobjednat, nestíháme tak, jak bychom chtěli.

A máme doma pejsku. Mazlíka. Tak hodného pejska si snad ani nezasloužíme a děti se i po 2 týdnech stále hádají, kdo půjde ven, hádají se o to, kdo ráno vstane, aby ji vyvenčil...

A zdechají mi postupně rostlinky na okně. Snažím se vypěstovat si stromy na topení, ale nějak se se mnou nebaví. Na internetu to vypadá tak strašně jednoduše, ale praxe je někde jinde. Ale já to nevzdám. Budu to zkoušet tak dlouho, až nějaký ten strom vypěstuju.
Papriky se drží a z rajčatových semínek mi zůstala jedna rostlinka. Tak jsem se naštvala, vydlabala už skoro nejedlý zbytek, co jsme schovávali pro morče, a zasadila do hlíny. A světe div se, po 3 dnech jsou už vidět výhonky.
A taky mi roste zázvor. Koupený v globusu a zasazený do hlíny. Žádná věda.
A taky to nevzdávám se stévií, tahle rostlina mě fascinuje a chci ji mít doma.

Co dál dodat?
Začali jsme odkopávat roh domu, který nám padá, abychom ho mohli obetonovat. Trochu jsem měla pak problém udržet vidličku v ruce, jak mě bolely. A kupodivu levá víc, než pravá.


2 komentáře:

  1. Milá Gabrielo, tak trošku se v tom Vašem povídání vidím ... Přeju hodně zdaru. Margita

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo. Je z tebe úplná zahradnice :) Když to čtu, vybavuje se mi kniha "Vejce a já" :)

    OdpovědětVymazat