Další akce "zdravého" žití.
Vyměnila jsem s tančící kolegyní kvásek za tibetskou houbu na výrobu domácího kefíru.
S produkty jsme vyměnili i zkušenosti a tak se dnes přihodilo, že máme doma kefír. Něco, co bych kdysi nedala do pusy, protože jak to není čerstvé mléko, nebo ušlehaná šlehačka, tak mě to odpuzuje. Nicméně v rámci našeho rodinného ozdravného projektu se dneska večer děti doma skleničce kefíru nevyhnou.
Z další várky pak zkusím vyrobit slabší podle mé oblíbenkyně z kopce. Jinak, kdo by chtěl vědět více, můžete zkusit hodit okem i zde.
Samozřejmě jsem udělala hned zásadní chybu v tom, že jsem vzala kovovou lžičku a celou krabičku hotového kefíru promíchala. Klasika, celá já.
Děti se mi doma smějou, že vymýšlím pořád nějaké novoty, hlavně, když je to zdravé. Ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. :-)
Mám potřebu trochu vyrovnávat to, že musíme dýchat ten náš hustý vzduch, takže cokoliv je normálně dostupné a vypěstovatelné, tak mě to láká a doufám, že ty zdravé látky, které nutím naši rodinu do sebe cpát, vykompenzuje nedostatek horského vzduchu a nadbytek škodlivin v ovzduší. Člověk musí nakládat s tím, co má. Vedení našeho kraje těžko změní situaci ovzduší, navíc naši severní sousedi na tom s limity škodlivin taky nejsou nijak moc dobře, tak aspoň něco.
Vždycky mě vytáčel postoj mojí mamky, když jsem se rozčilovala, že před dětmi kouří. Podle ní je to jedno, stejně dýcháme mnohem horší hnusy, tak na tom hnusu z cigaret už tolik nezáleží.
čtvrtek 7. března 2013
neděle 3. března 2013
Měsíc se skoro sešel s měsícem a já se rozhodla zase něco přihodit. :-)
Hlavně teda s ohledem na nové okolnosti mé nové aktivity : pečení domácího chleba. Jsem tak nadšená, že o tom pořád někde vykládám a každého povzbuzuju, aby do toho šel a už jsem statečně poslala 2 kvásky do světa, jeden dokonce za hranice okresu.
Pro ty z vás, které se k tomu chystáte, mám pár rad a postřehů, o tom, jak si pečení zjednodušit. V podstatě jsem si postup tvorby svého chleba vychytala od několika různých "pekařů" a vytvořila si tak svoji recepturu, která chutná doma všem a je nenáročná.
Svůj kvásek mám uložený v lednici v cca 1l nádobě. Je ho tam skoro na dně, nic moc, ale dělám to tak, že ráno krabičku vytáhnu z lednice, nasypu tam cca 1 hrnek žitné mouky, tu smíchám s vodou tak, aby se vytvořilo řidší těstíčko. (Z toho, co jsem se dočetla, je to vlastně asi úplně jedno, jakou hustotu to má, stejně si pak vodu domíchávám ve finálním těstě).
Takto nakrmený kvásek nechám do večera někde v kuchyni, on po pár hodinách hezky nabude, jsou na něm bubliny (nádoba je skoro plná). V oficiálních postupech se to má nechávat min 12 hod, ale mi se zase nechce péct v noci. Alternativa je to udělat přes noc, ale to zase nemáme chleba na snídani. Dělala jsem jednou chleba i mnohem dříve, asi po 6 hodinách a taky byl moc dobrý.
Večer si ten nakrmený kvásek přeliju do velké mísy, nevyškrabávám, jen to otočím a to, co zbude, dám zase zpátky do lednice na příště. U nás rozuměj, další den. :-)
A teď nastává ta pravá alchymie, kdy jsem spojila několik postupů dohromady.
Smíchám si s kváskem hladkou pšeničnou a žitnou mouku v poměru cca 2:1. Dělám to tak, protože ve vyrovnaném poměru se mi pak chleba drolil a špatně se krájel a mazal.
Nasypu cca 1 polévkovou lžíci kmínu a stejně soli, záleží na tom, jak chcete mít slaný chleba, ale tohle množství se mi osvědčilo na 4 hrnky pšeničné a 2 hrnky žitné mouky. A k tomu přiliju vlažnou vodu podle toho, jak chci mít hutné těsto. Čím řidší těsto, tím je chleba vláčnější, ale neuděláte z něho pecen, což já stejně nedělám.
Mám hranatou teflonovou formu, do ní těsto naliju a nechám ještě 2 hodiny v teple kynout, většinu na topení, dokud nám topí. Těsta by nemělo být víc, než něco přes polovinu, protože během kynutí nabude a v troubě taky, tak aby neměl převisy, jako ten můj první (viz. minulý článek).
Půl hodiny před samotným pečením rozpálím troubu na maximum, do toho ho dám a nechám cca 20 min péct, pak troubu stáhnu na polovinu a za nějakou dobu stáhnu na minimum a dopékám.
Takto upečený chleba nemá úplně tu krásnou křupavou kůrčičku, která nejde skoro ukousnout, s tím mě doma poslali k šípku, ale těch návodů, jak toho docílit je na netu spousta.
Odkazy, kde jsem nejvíce čerpala jsou zde a zde, ale určitě najdete i další, které vám budou vyhovovat. :-)
Z mojí strany je tohle objev století, protože u nás je spotřeba pečiva enormní a z toho, co jsem se dočetla o kupovaném chlebu, mě na něj přešla totálně chuť.
Ještě vychytám rohlíky.
Hlavně teda s ohledem na nové okolnosti mé nové aktivity : pečení domácího chleba. Jsem tak nadšená, že o tom pořád někde vykládám a každého povzbuzuju, aby do toho šel a už jsem statečně poslala 2 kvásky do světa, jeden dokonce za hranice okresu.
Pro ty z vás, které se k tomu chystáte, mám pár rad a postřehů, o tom, jak si pečení zjednodušit. V podstatě jsem si postup tvorby svého chleba vychytala od několika různých "pekařů" a vytvořila si tak svoji recepturu, která chutná doma všem a je nenáročná.
Svůj kvásek mám uložený v lednici v cca 1l nádobě. Je ho tam skoro na dně, nic moc, ale dělám to tak, že ráno krabičku vytáhnu z lednice, nasypu tam cca 1 hrnek žitné mouky, tu smíchám s vodou tak, aby se vytvořilo řidší těstíčko. (Z toho, co jsem se dočetla, je to vlastně asi úplně jedno, jakou hustotu to má, stejně si pak vodu domíchávám ve finálním těstě).
Takto nakrmený kvásek nechám do večera někde v kuchyni, on po pár hodinách hezky nabude, jsou na něm bubliny (nádoba je skoro plná). V oficiálních postupech se to má nechávat min 12 hod, ale mi se zase nechce péct v noci. Alternativa je to udělat přes noc, ale to zase nemáme chleba na snídani. Dělala jsem jednou chleba i mnohem dříve, asi po 6 hodinách a taky byl moc dobrý.
Večer si ten nakrmený kvásek přeliju do velké mísy, nevyškrabávám, jen to otočím a to, co zbude, dám zase zpátky do lednice na příště. U nás rozuměj, další den. :-)
A teď nastává ta pravá alchymie, kdy jsem spojila několik postupů dohromady.
Smíchám si s kváskem hladkou pšeničnou a žitnou mouku v poměru cca 2:1. Dělám to tak, protože ve vyrovnaném poměru se mi pak chleba drolil a špatně se krájel a mazal.
Nasypu cca 1 polévkovou lžíci kmínu a stejně soli, záleží na tom, jak chcete mít slaný chleba, ale tohle množství se mi osvědčilo na 4 hrnky pšeničné a 2 hrnky žitné mouky. A k tomu přiliju vlažnou vodu podle toho, jak chci mít hutné těsto. Čím řidší těsto, tím je chleba vláčnější, ale neuděláte z něho pecen, což já stejně nedělám.
Mám hranatou teflonovou formu, do ní těsto naliju a nechám ještě 2 hodiny v teple kynout, většinu na topení, dokud nám topí. Těsta by nemělo být víc, než něco přes polovinu, protože během kynutí nabude a v troubě taky, tak aby neměl převisy, jako ten můj první (viz. minulý článek).
Půl hodiny před samotným pečením rozpálím troubu na maximum, do toho ho dám a nechám cca 20 min péct, pak troubu stáhnu na polovinu a za nějakou dobu stáhnu na minimum a dopékám.
Takto upečený chleba nemá úplně tu krásnou křupavou kůrčičku, která nejde skoro ukousnout, s tím mě doma poslali k šípku, ale těch návodů, jak toho docílit je na netu spousta.
Odkazy, kde jsem nejvíce čerpala jsou zde a zde, ale určitě najdete i další, které vám budou vyhovovat. :-)
Z mojí strany je tohle objev století, protože u nás je spotřeba pečiva enormní a z toho, co jsem se dočetla o kupovaném chlebu, mě na něj přešla totálně chuť.
Ještě vychytám rohlíky.
sobota 9. února 2013
Tak jsem se zase dohrabala k tomu, něco tu dopsat. Ne, že bych byla tak vytížená, ale spíš naopak.
Naše bacily se doma množí, určitě i mutujou a já už od 1. ledna jsem totálně KO. Začalo to nevinně, nachlazením a skončilo antibiotiky v celé rodině, když jsme jakžtakž zvládli hemofily a streptokoky, tak se objevilo podezření na toxoplazmózu a teď snad je to konečně jen nachlazení s rýmou a lehkou nevolností.
Už mi to leze na nervy tak, že jsem se rozhodla ignorovat to, že jsem nemocná, nacpu se brufenama a paralenama a začnu fungovat. Třeba to vyjde.
Díky omezenému provozu jsem samozřejmě sjížděla stránky o domácích výrobcích čehokoliv, co se dá doma vyrobit a nemůžu se dočkat, až se dostanu na zahradu, abych mohla začít sázet a hnojit a řezat....
Abych se vrátila k levanduli, tak výsledkem mého počátečního snažení je tato sklenička voňavého oleje. Prý je to dobré na bolest hlavy, ale ještě jsem neměla možnost to vyzkoušet, kupodivu, hlava bylo asi jediné, co mě za poslední dobu nebolelo
.
Taky jsem vymyslela, co bych udělala s kvítkama, co jsem je louhovala, ale až poté, co jsem je vyhodila do smetí. Tak snad příště.
Taky jsem si doma vyrobila sirup na kašel z tymiánu, nevím, jestli je to nějaký zázrak, ale docela fungoval a některým dětem i chutnal.
Zvládla jsem vyrobit domácí máslo, je to tak strašně jednoduché, až to pěkné není. Finančně to sice asi o moc výhodnější není, pokud se musí šlehačka kupovat, ale až budeme mít tu kravku, tak to bude jiná.... :-)
Další a největší můj domácí počin byl domácí chleba. Domácí od mouky. Vyrobila jsem si svůj vlastní kvásek, několik dní ho živila a dneska z něj upekla chleba. Byla jsem tak nadšená, že mi vůbec těsto vykynulo, dokonce i v troubě a výsledkem je chleba s křupavou kůrkou. Jen ho příště více osolím. Ale jsem fakt u vytržení.
Naše bacily se doma množí, určitě i mutujou a já už od 1. ledna jsem totálně KO. Začalo to nevinně, nachlazením a skončilo antibiotiky v celé rodině, když jsme jakžtakž zvládli hemofily a streptokoky, tak se objevilo podezření na toxoplazmózu a teď snad je to konečně jen nachlazení s rýmou a lehkou nevolností.
Už mi to leze na nervy tak, že jsem se rozhodla ignorovat to, že jsem nemocná, nacpu se brufenama a paralenama a začnu fungovat. Třeba to vyjde.
Díky omezenému provozu jsem samozřejmě sjížděla stránky o domácích výrobcích čehokoliv, co se dá doma vyrobit a nemůžu se dočkat, až se dostanu na zahradu, abych mohla začít sázet a hnojit a řezat....
.
Taky jsem vymyslela, co bych udělala s kvítkama, co jsem je louhovala, ale až poté, co jsem je vyhodila do smetí. Tak snad příště.
Taky jsem si doma vyrobila sirup na kašel z tymiánu, nevím, jestli je to nějaký zázrak, ale docela fungoval a některým dětem i chutnal.
Zvládla jsem vyrobit domácí máslo, je to tak strašně jednoduché, až to pěkné není. Finančně to sice asi o moc výhodnější není, pokud se musí šlehačka kupovat, ale až budeme mít tu kravku, tak to bude jiná.... :-)
čtvrtek 10. ledna 2013
Tak jsem se do toho pustila......
Jak jsem minule avizovala, láká mě vše, co se dá doma vyrobit a pokud možno z podomácku vypěstovaných surovin.
Z obrázku vyplývá, že jako první zkouším zpracovat levanduli. Silva mi pravidelně vozí nádherný svazek z Kunštátského keramického jarmarku, kam jezdí se Soňou a jelikož se za pár měsíců budeme stěhovat do trochu divokých podmínek, kde na parádu nebude moc prostoru, rozhodla jsem se, že tu krásu zkusím zužitkovat. Taky proto, že suroviny na výrobu levandulového oleje jsou dost dobře dostupné.
Sice jsem hned v úvodu svého experimentování porušila několik zásad, ale jelikož to hlavně zkouším, tak to sama sobě snadno odpustím.
1.) levandule se má správně skladovat v uzavřených nádobách, než se začne zpracovávat. Já jsem si ji "skladovala" ve váze na polici a jeden svazek dokonce z minulého roku.
I tak se při drolení vinula vůně po celé kuchyni.
2.) další chybou asi bylo, že jsem směs oleje a levandule nenapěchovala do sklenice, protože množství kvítků je omezené a já vzhledem k velikosti mé rodiny nepoužívám menší sklenice, než 0,7 l. Ale nějak nechápu, v čem by mohl být ve výsledku problém.
Takže doufám, že výsledek bude stát trochu zato.
A proč to vlastně dělám? Protože pak budu vyrábět to domácí mýdlo a k tomu se bude náramně hodit ten olej, aby mýdlo bylo krásně voňavoučké.
Ještě řeším, co by se dalo udělat s těmi použitými kvítkami.....
Jak jsem minule avizovala, láká mě vše, co se dá doma vyrobit a pokud možno z podomácku vypěstovaných surovin.
Z obrázku vyplývá, že jako první zkouším zpracovat levanduli. Silva mi pravidelně vozí nádherný svazek z Kunštátského keramického jarmarku, kam jezdí se Soňou a jelikož se za pár měsíců budeme stěhovat do trochu divokých podmínek, kde na parádu nebude moc prostoru, rozhodla jsem se, že tu krásu zkusím zužitkovat. Taky proto, že suroviny na výrobu levandulového oleje jsou dost dobře dostupné.
Sice jsem hned v úvodu svého experimentování porušila několik zásad, ale jelikož to hlavně zkouším, tak to sama sobě snadno odpustím.
1.) levandule se má správně skladovat v uzavřených nádobách, než se začne zpracovávat. Já jsem si ji "skladovala" ve váze na polici a jeden svazek dokonce z minulého roku.
I tak se při drolení vinula vůně po celé kuchyni.
2.) další chybou asi bylo, že jsem směs oleje a levandule nenapěchovala do sklenice, protože množství kvítků je omezené a já vzhledem k velikosti mé rodiny nepoužívám menší sklenice, než 0,7 l. Ale nějak nechápu, v čem by mohl být ve výsledku problém.
Takže doufám, že výsledek bude stát trochu zato.
A proč to vlastně dělám? Protože pak budu vyrábět to domácí mýdlo a k tomu se bude náramně hodit ten olej, aby mýdlo bylo krásně voňavoučké.
Ještě řeším, co by se dalo udělat s těmi použitými kvítkami.....
čtvrtek 3. ledna 2013
Páni, to je teda doba, kdy jsem tady naposledy přihodila nějakou novinku. Asi bych se nedivila, kdyby tady už nikdo nechodil. :-)
Takže shrnutý apdejt ohledně domečku a Janka:
- Janek má za sebou další operaci nohy
- výsledný efekt je o tom, že může začít odkládat berle, což je pro nás neuvěřitelná změna
- moje nadšení, že mě v noci nebudou budit cvakající berle vystřídalo zděšení, že Jankovi začala vrzat neuvěřitelně ortéza, kterou nesmí vůbec odkládat z nohy. Takže, když chodí, mám pocit, že máme doma polovičního young Forresta. Ale i to časem vyřešili promazáním kovových částí
- Janek si užívá toho, že chodí a má ruce v kapsách, ale zatím jen doma. Noha je hodně slabá a za chvilku začíná bolet, takže venku stále s berlemi
- z onkologického hlediska je vše snad v pořádku, další kontrola až v dubnu
Na domečku to teď vypadá tak, že mamka bydlí v jednom pokoji, má tam kamna na dřevo, kterého je všude spousta a jedinou nevýhodou je, že musí chodit na záchod do kadibudky za dům, protože došly peníze a tak se stavba jakože zastavila.
My šílíme z úředníků v Těšíně, kde doslova jedna ruka netuší, co dělá druhá a zákony se dodržují takovým způsobem, jak komu vyhovují.
Ale první žádost snad byla zdárně dotáhnuta do konce a čov bude s požehnáním úřadů.
Okolo domu postupně likvidujeme stromy, které nestojí za to, aby zůstávaly, takže já už několik týdnů neustále sekám větve, podlehla jsem kouzlu štěpkovače a tak chvilku sekám, chvilku štěpkuju a miluju to. Teda kromě chvilek, kdy mě kus dřeva sekne do čela tak, že mi ho rozsekne.
A taky mám asi z toho všeho namožený vaz v pravém zápěstí, takže ortéza to v budoucnu jistí a zatím používám elastický obvaz a moje levá ruka začíná být se sekyrkou taky dost zručná.
No a co mě vlastně přivedlo k návratu psaní blogu? Jak tak neustále řešíme co a jak budeme stavět (moje budoucí kuchyň už má asi třetí pozici), tak se to neobejde bez surfování a zjišťování na netu. A já teda už několik týdnů sjíždím stránky o sázení stromků, zeleniny, pěstování různých kytek a jiných podobných aktivit a čím dál více jsem vděčná za náš obrovský pozemek, který nabízí spoustu možností.
Narazila jsem na tento blog, kde paní skvělým způsobem popisuje svoje amatérské aktivity doma i na zahradě. Tohle mě namotivovalo a neuvěřitelně navnadilo k tomu, využívat darů přírody v běžném životě.
Takže můj plán na letošek je:
- vysázet si maralí kořen, měsíček lékařský a další šílené rostlinky posilující organismus a působící protirakovinně
- vysázet ovocné stromy
- vyzkouším taky už zeleninu a uvidíme, jak nám to spolu půjde
- z některých kytek, které vysázím uvařím domácí mýdlo a mastičky.... návodů je spousta
- a možná i slípky už letos rozjedem, protože spotřeba vajec v naší rodině k tomu vybízí
Jak já bych už sázela, ale zatím se musím spokojit se sekáním a přípravou. A taky už pomalu stěhuju, zatím do stodoly balím krabice s věcmi, které aktuálně nepotřebujeme, ale vyhodit je nemůžeme, jako třeba účto za minulé roky.
A takhle nějak budou vypadat moje záhonky na zeleninu, které mi Janek udělá.... Nemyslím obsah, ale styl....
A kompost budu mít......
Takže shrnutý apdejt ohledně domečku a Janka:
- Janek má za sebou další operaci nohy
- výsledný efekt je o tom, že může začít odkládat berle, což je pro nás neuvěřitelná změna
- moje nadšení, že mě v noci nebudou budit cvakající berle vystřídalo zděšení, že Jankovi začala vrzat neuvěřitelně ortéza, kterou nesmí vůbec odkládat z nohy. Takže, když chodí, mám pocit, že máme doma polovičního young Forresta. Ale i to časem vyřešili promazáním kovových částí
- Janek si užívá toho, že chodí a má ruce v kapsách, ale zatím jen doma. Noha je hodně slabá a za chvilku začíná bolet, takže venku stále s berlemi
- z onkologického hlediska je vše snad v pořádku, další kontrola až v dubnu
Na domečku to teď vypadá tak, že mamka bydlí v jednom pokoji, má tam kamna na dřevo, kterého je všude spousta a jedinou nevýhodou je, že musí chodit na záchod do kadibudky za dům, protože došly peníze a tak se stavba jakože zastavila.
My šílíme z úředníků v Těšíně, kde doslova jedna ruka netuší, co dělá druhá a zákony se dodržují takovým způsobem, jak komu vyhovují.
Ale první žádost snad byla zdárně dotáhnuta do konce a čov bude s požehnáním úřadů.
Okolo domu postupně likvidujeme stromy, které nestojí za to, aby zůstávaly, takže já už několik týdnů neustále sekám větve, podlehla jsem kouzlu štěpkovače a tak chvilku sekám, chvilku štěpkuju a miluju to. Teda kromě chvilek, kdy mě kus dřeva sekne do čela tak, že mi ho rozsekne.
A taky mám asi z toho všeho namožený vaz v pravém zápěstí, takže ortéza to v budoucnu jistí a zatím používám elastický obvaz a moje levá ruka začíná být se sekyrkou taky dost zručná.
No a co mě vlastně přivedlo k návratu psaní blogu? Jak tak neustále řešíme co a jak budeme stavět (moje budoucí kuchyň už má asi třetí pozici), tak se to neobejde bez surfování a zjišťování na netu. A já teda už několik týdnů sjíždím stránky o sázení stromků, zeleniny, pěstování různých kytek a jiných podobných aktivit a čím dál více jsem vděčná za náš obrovský pozemek, který nabízí spoustu možností.
Narazila jsem na tento blog, kde paní skvělým způsobem popisuje svoje amatérské aktivity doma i na zahradě. Tohle mě namotivovalo a neuvěřitelně navnadilo k tomu, využívat darů přírody v běžném životě.
Takže můj plán na letošek je:
- vysázet si maralí kořen, měsíček lékařský a další šílené rostlinky posilující organismus a působící protirakovinně
- vysázet ovocné stromy
- vyzkouším taky už zeleninu a uvidíme, jak nám to spolu půjde
- z některých kytek, které vysázím uvařím domácí mýdlo a mastičky.... návodů je spousta
- a možná i slípky už letos rozjedem, protože spotřeba vajec v naší rodině k tomu vybízí
Jak já bych už sázela, ale zatím se musím spokojit se sekáním a přípravou. A taky už pomalu stěhuju, zatím do stodoly balím krabice s věcmi, které aktuálně nepotřebujeme, ale vyhodit je nemůžeme, jako třeba účto za minulé roky.
A takhle nějak budou vypadat moje záhonky na zeleninu, které mi Janek udělá.... Nemyslím obsah, ale styl....
A kompost budu mít......
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

