středa 5. ledna 2011

Asi jsem houby blogařka.

Píšu vlastně jen o Jankově nemoci a ostatní věci mi připadají nevhodné ke zveřejňování. :-) Taky podle toho vypadá návštěvnost na mém blogu.
Je fakt, že momentálně se nic neděje. Pořád čekáme na to, až Jankovi vystoupnou bílé krvinky na hodnotu snesitelnou chemoterapie. Měl nastoupit do nemocnice už 31. 12., pak 3. 1.  a zítra jedeme do Ovy na další krev, kdy se uvidí, jestli bude moct nastoupit tento pátek. Podle mých laických odhadů nepojede. Ale třeba se něco přihodí a krev bude mít dobrou.
A já? Užívám si ještě pořád pohody doma. Korálkuju, sjíždím stránky lidí, co něco umí a hádám se s Jankem. Donutit ho udělat něco co nechce, je neuvěřitelně náročné a někdy nemožné. Taky jsem si do určité doby myslela, že děti prostě poslouchat musí, ať jsou v jakémkoliv věku. Jednou jsme rodiče a konec. Pak přijde jiný věk a to, že jsme rodiče je ta nejhorší diagnóza. Zjistila jsem, že opravdu puberta způsobuje v dětech stav, kdy mají tendenci udělat pravý opak toho, co jim rodiče řeknou, schválí, doporučí. A taky jsem zjistila, že není v mých silách se tím řídit. Jsem cholerik, co si ulevuje křikem. A ve chvílích, kdy mě Janek vytočí do běla a očividně si to užívá, nejsem schopná se uklidnit a reagovat tak, abych dosáhla svého, ačkoliv přesně vím, jak bych to měla udělat. Jen dál křičím a obviňuju a vytahuju sto let staré věci včetně toho, jak strašně mě bolel jeho porod. A komu je nakonec líp? Dneska jsem po něm chtěla pár úkolů do školy. Celý den slibů a výhrůžek. Kvůli jednomu úkolu, který udělal špatně a ještě to nadrásal. Byla jsem schopna taktiky a Janek povolil, že to přepíše celé znovu čitelně. Takže to přepsal sice čitelně, necméně se stejnými chybami, jako předtím. Princip, že zmrvenou práci je třeba předělat, ať mě to stojí co stojí, neobstál. Jemu je jedno, že je to blbě.
Jsem teď zavřená v ložnici a čekám, jestli ho nějak zlomí chlopek.
No a abych se vrátila k mým korálkům, tak už vím, že jsem závislá. Včera jsem zvládla 3 páry náušnic a příšerně mě bolely ruce, tak jsem dneska všechny drátky a korálky schovala s tím, že něco pro změnu ušiju. Ale už u stříhání látky jsem měla v hlavě další nápad, pak mi přišel nový časopis a byla jsem ztracená. Takže to dopíšu tady, aby Silvinka byla spokojená, (protože ona konečně na svůj blog píše a mě obviňuje z lenošení:-), a jdu zase něco vyrobit.
Jo a Renčo, ozvi se, kdy si dáme spolu to kafe.

2 komentáře:

  1. Jedna Renča se hlásí!!! Mám volný zítřek :-)))
    Uznávám, šibeniční termín, navíc bych musela vzít obě děti... takže bud dorazíš ty k nám nebo nevím :-))) Kavča? na chvilku, cooooo?

    OdpovědětVymazat
  2. Jedině po obědě, ráno jedeme na krev do Ovy. Ozvu se na FB. Písni mi tam, prosím, svoje tel. číslo.

    OdpovědětVymazat