neděle 6. února 2011

Dneska jsme přišli s chlopkem na to, že je opravdu někdy lepší nevědět.
Všechno to na mě padá, připadám si zase jako po první chemě, kdy jsem netušila, jak to bude vypadat a co nás v praxi během léčby čeká. Přestože si neustále připomínám zaslíbení, které jsme od Boha na začátku nemoci dostali, že se Janek uzdraví, nejde mi se uvolnit a nic neřešit. Připadám si jako malé vyděšené dítě, které se drží křečovitě tatínka za ruku, slyší ho, jak ho utěšuje, že se nemusí ničeho bát, že je s ním..... A stejně přesto všechno ten strach nejde zahnat. Vím, že Bůh má Janka ve svých rukách a když jednou řekl, že bude v pořádku, tak to po půl roce nezmění....
Informace, které jsem dostala od maminky v Brně mi neustále lítají hlavou a já přemýšlím, jak to asi bude u nás. Jim od druhé chemy říkali, že mají nádor pryč, ani jim nebyl na začátku vidět, neměli teploty, neměli výrazné bolesti, neměli podezření na metastáze a přesto jim chema zabrala jen na 70%. U nás ten nádor je pořád vidět.
Statistika, že 4 z 5 dětí s touto diagnózou vyléčí taky nepotěší, když v současné době se jen v Brně léčí 6 dětí a 3 z nich znám osobně. Nejde mi nemyslet na těch 20% neúspěchu. Je to hrozné, je to morbidní a je to hnusné. A já si s tím nevím rady a mám obavy, že tenhle stahující pocit uvnitř asi budu mít až do operace a nebo spíš do výsledků z patologie.

Janek je právě neutropenní, sice si píchá injekce na tvorbu bílých krvinek, ale je unavený a bolí ho pod jazykem a i v krku. Asi se mu dělají afty a já si chystám tašku, kdybychom museli jet do Brna. Jak já bych chtěla mít ovladač jako Adam Sandler, abychom mohli všechno přetočit na květen, kdy už by mělo být to nejhorší za námi. A ani tím si nemůžu být jistá, protože si říkám, co nás bude čekat dál, o čem nám ještě dochtoři neřekli.

4 komentáře:

  1. Gabi, zrovna jsem ti chtěla napsat,jak Janek na fotce vypadá skvěle a že je patrné,že je silný jedinec.A ti vyhrávají!Na nás ostatních je - tasit meče a v modlitbách bojovat až na krev.

    OdpovědětVymazat
  2. Soni, ta fotka je z předposlední chemy, kde ještě vypadal fajn. Teď už má propadlé oči s tmavými kruhy.
    Ale psychicky je na tom dobře, jen ho otravuje ta škola. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Gabi,neustále sleduji tvé příspěvky,jedním dechem je čtu a držím celé vaší rodině strašně moc palce.
    Myslím na vás,držte se.Zdraví všichni Zelníčci

    OdpovědětVymazat
  4. Sona to napsala skvěle, s dovolením se pod to podepíšu :-)
    Gábi, vy to vybojujete!!! Ty obavy jsou přirozené, ale já doufám v zázrak!!

    OdpovědětVymazat