středa 2. února 2011

Jsme zpátky z Brna, z poslední chemoterapie před operací. Ta nás čeká zhruba za 3 týdny, pokud bude Janek splňovat krevní obraz. Kupodivu nás nečeká žádné vyšetření, kromě klasických krváků, všechno se bude dělat a po, před vysoce dávkovanou chemoterapií.
Tento pobyt byl velmi náročný, leželi jsme na klasickém oddělení, protože na JIPce bylo plno febrilních a jiných případů, takže Janka jako sice rizikového leč "nekomplikovaného" pacoše dali tam. Hodili nás na pokoj k velmi hlučné paní se synem, který má stejnou diagnózu jako my, ale ta paní to ani nevěděla. Stačilo jí, že mají sarkom a léčí se.
V pátek se setřičce podařilo nastavit blbě pumpu, takže Jankovi kapal jeden z léků místo 24 hod 10 hod a ten na to chudák dostal reakci. Kromě zvracení mu naskákala kopřivka, klesl mu hodně tlak a byl úplně hotový. Naštěstí to nebyla chemoterapie, ale jen lék na ochranu ledvin, tak to nebude mít žádnou dohru. Ale lítali pak kolem něho pěkně. Doktorka tam byla za ten den snad 10x a sestry budily Janka i v noci, jestli ten flek na obličeji je otlačenina od polštáře, nebo je to další reakce. Prostě veselo.
Hlasitá paní v neděli naštěstí odešla a k nám se dostal chlapec ve věku Janka se stejnou diagnózou a velmi milou maminkou. Jsou o něco dál, příští týden už jdou na tu poslední šílenou chemu, takže jsem chudáka maminku celou dobu zpovídala, co a jak bude. Znovu jsme si uvědomili, jak velkou má Janek Boží milost, čemu všemu se vyhnul. Oni byli po celou dobu léčby skoro pořád v nemocnici, jak se vrátili z chemy, tak po 3-4 dnech jeli zpátky s teplotama, aftama (to jsou jiné afty, než co známe my, to jsou obrovské boláky v celé puse, které jsou kolikrát až v jícnu a kdo ví kde).... Přesto si byl chlapec schopen uzavřít ve škole známky. Pro nás sajnsfikšn.
Pozitivní bylo, že moje spolubydlící z ubytovny měla v sobotu narozeniny a my jsme to pak po večerech slavily až do pondělka. :-) Dojela jsem domů totálně vyčerpaná = nevyspalá, ale relativně v klidu. Ten mi ovšem vydržel jen do chvíle, než mi Jáchym ukázal vysvědčení, to jsem začala velmi nevýchovně řvát a došla jsem tak daleko, že jsem seřvala i Janka, za to že je lempl a tu devítku si dodělá i kdyby se měl zbláznit. Chudák ani nemrknul a dneska jsme strávili dopoledne učením. Máme 3 týdny na to, abychom si uzavřeli pololetí, tak doufám, že ta ochota Jankovi vydrží. Kdybych ale tušila, že bude stačit pořádně se rozčílit, tak se tak celou dobu neovládám a nemuseli jsme teď tolik stresovat.
Další náš úkol je co nejvíce ho vykrmit, aby měl dostatek podkožního tuku, než nastoupí na poslední chemu.
Je toho hodně, co musíme do operace stihnout, ale v podstatě jsme za polovinou. Asi tou lepší.

2 komentáře:

  1. Gábi, píšu pořád to samé, protože to pořád stejně myslím :-) DRŽTE SE, MYSLÍM NA VÁS POŘÁD, DRŽÍME PĚSTI!!!
    Renča s rodinou

    OdpovědětVymazat