13

Taky trochu toho pozitivního.
Včera jsme s Matěm "oslavili" 13 let spolu jako manželé. Skoro bychom to zazdili, kdyby nám to známí nepřipomněli gratulací přes sms. V rámci aktuálních událostí jsme to nijak neřešili, ale když jsme hodnotili ty roky spolu, shodli jsme se, že:
- se milujeme 13x více, než když jsme se brali
- je nám spolu 13x líp, než když jsme se brali
- líbím se svému muži víc, než na začátku, přestože mám o několikrát 13 kg více, než když jsme se brali
- jsme spolu šťastní, i přestože jsme vzhledem nemoci Janka nešťastní
...................
Nechci tady nijak vystavovat náš vztah, někdy je to těžké i po těch letech, ale jsem neskonale šťastná, že jsem si Maťa tenkrát vzala a vydrželi jsme to spolu. Že přestože na něj v posledních dnech křičím, i když za nic nemůže, tak to mám dovoleno, protože on ví, že si potřebuju ulevit a jinde to teď nejde. Teď mnohem více prožívám, že je moje opora a můžem spolu jen tak sedět a brečet, protože pro něj je tahle situace stejně náročná, jako pro mě.
Stálo to za to. Všechny ty roky, kdy jsme náš vztah budovali a někdy to chtěli možná i vzdát (ale těchto chvil bylo moc málo), tak to stálo za to. A já jsem vděčná Bohu, že nám k tomu dal sílu a mě pokoru a jemu moudrost a trpělivost, protože víme oba, že bez Něj bychom to nedali. Byly chvíle, kdy jediné, co nás drželo spolu, bylo vědomí, že Bůh má pro nás lepší věci, než jaké si děláme my navzájem, když jsme na sebe vzteklí a kolikrát naše hádka skončila jen proto, že jsme si uvědomili, že Bůh asi moc nejásá nad tím, jak se k sobě chováme.
Lidé říkají, že Bůh není spravedlivý. Souhlasím s tím. Já si ničím nezasloužila mého muže, mé děti, mou církev, mou rodinu..... Všechno tohle je od Boha velký dar pro mě, která věci spíš jen komplikovala a dělala podle sebe. Přesto mě Bůh stále miluje a dává mi dobré věci. Ty nejlepší.