Tak pokračujeme v našem "příběhu":
Janka jsme odvezli ve čtvrtek do Prahy na Bulovku. Poslala nás tam doktorka z Ortopedie v Orlové s tím, že je to to nejlepší v ČR. Měli jsme tam být mezi 8-9 hod,  takže jsme vyjeli v noci/nad ránem. Byla jsem teda nervózní, útroby jsem měla stažené, že jsem ani usnout nemohla. Dojeli jsme tam přesně v 8, což byl skoro zázrak, protože naše navigace si spletla fakultní nemocnici a výzkumným ústavem. Musím říct, že teda zvenku ta nemocnice vypadá tak, jak američtí filmaři prezentují ve svých filmech Českou republiku. Oprýskaná, zastaralá, nedostatek prostoru na všechno. Představa, že tady operovali prezidenta? Sestry na přijmu studené jako psí čumák, doktor - kapacita vypadal, že s ním musí být super pařba někde v lese u táboráku. Nicméně mě jeho studený přístup k celému problému docela uklidnil. Nabídl nám dokonce o něco přijatelnější verzi, kdy by nemuselo dojít na chemoterapii a jen mu vezmou kost, ale ještě pořád nezamítl verzi mnohem horší, kdy procento přežití je jen 40-60%. V pondělí jde na operaci, kdy mu vezmou vzorek kosti a z toho určí o jak moc agresivní nádor jde.
Tohle jsou fakta. Emoce, to už je jiné. Asi není nic horšího pro matku vidět, jak její dítě trpí, ona mu nemůže nijak pomoct a ani neví, jestli mu může pomoct někdo jiný. Janek je neuvěřitelně statečný. Projevuje se u něj ta jeho nezdolná vnitřní síla, která nás tolik let dostávala do vývrtky při jeho výchově. Teď jsem za ní vděčná. Má samozřejmě strach, neví, co se bude dít.............. A ví, že může umřít, ale věří, že ho Bůh zachrání. A já věřím, že ho zachrání i v případě, že se prokáže ta horší varianta. Lidé mi od středy píšou sms a volají, rozjeli modlitební řetěz za Janka na stránkách našeho sboru. Měla jsem obavy, že nebudu cítit tu přímou Boží podporu, jeho zájem. Ale to, jak lidé ze sboru reagují na celou situaci a jak si je Bůh používá, tím, že mi píšou, že se modlí a že jim dal pro Janka takové a takové slovo.... Nikdy jsem necítila tak moc Boží zájem a pomoc jako skrze tohle. Lidé mi píšou verše z bible, které mě utvrzují v tom, že Bůh Janka zachrání. A i když to bude hrozně náročné a pro něj bolestivé, tak s Boží pomocí to zvládne.
Je jedna paní, která má dceru se stejným problémem a nabízí svoje poznatky a podporu, píšou mi kamarádky a maminky z Majáčku... to jsou taky věci, které mi taky moc pomáhají.
Na druhou stranu si hrozně moc užívám ten čas s ním. To, že spolu mluvíme, drží mě za ruku, opírá se o mě. Vím, že je to poslední takový čas s ním, protože v jeho věku jsou už normální úplně jiné projevy k rodičům než to, že nás potřebuje. A jakmile bude tohle za ním, budeme dobří už jen k tomu, abychom vysolili kapesné a hlavně se neptali kde a s kým bude. A tak to má být. A na to se těším.