Tak jsem totálně hysterická matka. Akce s Jankovou nohou mě v tom opět utvrdila.
Málem jsem brečela u ortopeda, pak jsem se rozbrečela policajtům, když mi dávali pokutu, brečela jsem v obchodě, když jsme kupovali pyžamo do nemocnice, neudržela jsem se, když mě doktor v nemocnici podruhé zdupal za to, že jsme přišli v pátek večer s takovou diagnózou........... Pak už jsem teda nebrečela, pak už jsem byla jen vyčerpaná a relativně spokojená, že s Jankem začali něco podnikat.

A moje tělo ale klasicky zareagovalo na stres, zablokovalo mi záda. Takže abych toho neměla málo, tak jsem se od soboty rána ještě nemohla moc hýbat. Nejhorší je, že na bolest v zádech způsobenou ze stresu, nezabírají klasické léky. Měla jsem jich v sobě dost, ale stejně jakoby nic. Myslela jsem, že v sobotu to bude to nejhorší, ale v neděli ráno jsem se nezvedla už vůbec. V sobotu odpoledne jsem měla domluvené rande s mojí kamarádkou, co jsme spolu bydleli na privátě v Bechyni a neviděly jsme se 8 let. Scuka jsme si dali v Ikea, což je pro ženy asi nejsnadnější orientační bod v Ově. No a zatímco jsme popíjeli kafíčko, tak se mému Jáchymovi podařilo rozbít skleněná dóza a ještě si při tom pořezat prsty. Klárku bolí v krku a rozjela se jí parádní rýma a Barča ve čtvrtek uklouzla venku tak, že dneska první den nekulhá. Prostě rodinka jak má být. Ještěže je Maťo v pohodě. :-)